recenze - ZOMBICIDE: DRUHÁ EDICE

Od vydání prvního dílu Zombicide uběhla již řádka let a bylo povražděno spousta tun zombíků. Oživlé mrtvoly, ale nikdy nepřestaly mít chuť na mozečky. A pokud nechcete skončit jako jedni z nich, je zapotřebí vzít do ruky katanu nebo aspoň páčidlo, a tu nenasytnost na vaše maso jim z hlavy vypáčit.

Léta páně 2012 po Kristu vyšla kooperativní hra, kde se hráči vžili do role přeživších bojujících proti hordám nemrtvých. V ulicích měst se na ně neúnavně valili ze všech stran. Jenom týmová práce hráčů (a dávka štěstí) je dělila od života a smrti. Ne příliš složitý, ale za to zábavný koncept si našel milióny fanoušků po celém světě. Pokračování na sebe nenechalo dlouho čekat a o pár let později vyšel Zombicide ve středověkém kabátu. Poté ve fantasy kabátu, a nesmím zapomenout ani na hromadu rozšíření. Po devíti letech se mohou hráči vrátit do betonových ulic s brokovnicí v ruce v druhé edici Zombicide.

Pro nováčky, kteří naskočili do světa deskovek teprve nedávno se pokusím stručně popsat herní princip a mechanizmy série Zombicide. Hráči hrají za jednu (popřípadě i více) postavu přeživších. Každá má své specifické vlastnosti a schopnosti vyvíjející se v průběhu hry. Čím více máte zkušeností se zabíjením zombiků, tím drsnějším týpkem se stáváte. Samozřejmě bez správného vybavení a arzenálu se můžete leda tak šťourat v nose někde v rohu místnosti. Ty najdete schované v opuštěných budovách po mapě. Na mapě, respektive herním plánu se odehrává celá mise. Mise je jedna z mnoha různých setupů mapy a úkolů, které musíte splnit dříve, než vás rozsápou nemrtví.

Souboj s časem probíhá většinou od začátku mise, jelikož zombíků se na mapě objevuje postupně více a více. Okolnosti vás tlačí rychle splnit úkoly a kurva rychle odtamtud vypadnout. Zombíci se vyrojují v daném počtu a typu podle náhodných kartiček. Od doby, co se objeví na mapě po vás jdou jak psi po šunkovém salámu. Buď vás jednoduše zahlédnou, nebo uslyší. Mechanizmus zvuků zanechává stopu za každý váš prd. Takže když už si musíte ulevit, tak jedině "tichého špióna". O výstřelu z brokovnice snad ani nemusím mluvit.

Abyste si hru pořádně užili, soubojům se bezpochyby nevyhnete. Když dojde ke střetu přeživších se zombíky, přijdou na řadu kostky. Zombicide je křišťálově čistá ameri-trash záležitost. To znamená, že kostkami budete házet častěji než Elon Musk svými tweety. Všechny útoky a zásahy ovlivňuje náhoda. Čím ale silnější zbraň, tím větší šance na zásah. Paleta zbraní by potěšila nejednoho amerického rednecka. K dispozici máte chladné zbraně na blízko i střelné zbraně na dálku. Vyzkoušet si tak můžete hasičské sekery, katany, mačety, brokovnici či uzinu, až po odstřelovací pušky nebo ultimátní molotov. Mordovat zombíky je tak jedna velká radost.

Pokud máte stále slabou představu o tom jak se hraje série Zombicide, možná vám to více objasní Petrovy recenze na Zombicide: Černý mor a Zombicide: Zelená horda.

Celkové zpracování je opět na vysoké úrovni, tak jak jsme u Zombicide zvyklí. Ve velké krabici na vás čeká přes sedm desítek plastových figurek zombíků a dvanáct figurek přeživších. Kromě figurek se můžete opět těšit na panely pro karty postav, vybavení a posouvátko ukazatele nebezpečí. Herní desky s plánem jsou oboustranné a rozděleny na několik oblastí. Ty se skládají k sobě podle setapu jednotlivých misí. U toho největšího použijete všech devět desek. Grafické zpracování pravidel připomínající komiksový sešit je luxusní třešničkou na dortu. V předchozím článku na Černý mor utekla designová trofej o prsa korejské školačky za ne příliš kvalitní figurky. Bohužel i tentokrát jsme se s Petrem neshodli, když se mu nelíbili příliš generické ilustrace i celkové zpracování. Tak snad to vyjde do třetice v třetí edici :)

S druhou edicí samozřejmě přichází i změny. Základní koncept ale zůstává stejný, avšak některá konkrétní pravidla byla zjednodušena. Například co se týče rychlejší přípravy mapových dílů nebo orientace na kartách vybavení. Zjednodušeno je také pořadí určování cílů. Nově je přidána funkce zóny s tmou, ve které se oživují zombí a navíc se v nich hůře střílí. Na straně přeživších lze hrát nově i za dětské postavy. Ty mají sice méně zdraví, ale za to mohou uniknout ze spárů nemrtvých. Na opačné straně "barikády" na vás budou hladově koukat Zrůdy, což jsou ultra silní jedinci s novými schopnostmi a pravidly. Drobných změn je ještě více, vše s cílem zjednodušit a vylepšit "flow" hratelnosti a zábavnosti.

Zombicide série, ať už jde o jakýkoliv díl, je opravdu skvělá ameri-trashová záležitost. Není pravidlově náročná, a přitom mrtě zábavná. I když nejsou kooperativní hry mým oblíbeným šálkem kávy, tahle věc mě prostě baví. Pokud máte navíc rádi zombie tématiku není co řešit. Mordujete hordy nemrtvých zbraněmi všeho druhu, plníte úkoly a zdrháte jak o život do únikových zón, a to pomocí pouhých třech akcí. Druhá edice posouvá hratelnost uhlazenými pravidly a svižností ještě o kus dále a troufnu si říci, že je ze všech dílů nejlepší. Je přístupná celé rodině i méně zkušeným hráčům. Takže pokud nevlastníte ani jeden díl, není proč váhat. Vlastně jeden důvod tu je, docela vysoká cena.

Naše editorka Romča si po tří hodinovém urputném boji odnesla hezké ponaučení (už se mnou nehrát kooperativní hry). Téměř na konci partie nás před únikovým východem obklíčila horda zombíků, a tak šance na výhru klesla na nulu. Samozřejmě jsem se rozhodl pro záchranu jen sebe sama a před neodvratitelným masakrem jsem utekl. Říkal jsem si, alespoň někdo přežije. Toto logické rozhodnutí se ale setkalo s naprostým nepochopením. Prej, jít se mnou do války, tak se radši sama rovnou odstřelí. 

In the end, everyone dies alone.

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku