recenze - VÝPRAVA
Milí čtenáři, pozor! Není čas na nějaké zdlouhavé rozjímání, protože jak se píše v anotaci hry Výprava, "Artušovo vojsko se ocitlo na pokraji porážky a bla bla bla velitelé si musí co nejrychleji vybrat členy svých družin…" Tedy, to bla bla bla tam samozřejmě není, ale asi je vám jasné, že budete během hraní stát před spoustou zásadních rozhodnutí. A já už jsem celý žhavý do recenzování, protože přesně tenhle typ her si vždycky vychutnávám.
Výprava patří mezi klasické blafovací hry a vychází ze starší a velmi populární The Resistance, nebo třeba její varianty The Resistance: Avalon. Pod víkem na vás čeká především balík karet postav a výprav, a pak taky spousta různých žetonů. Všechno si můžete uložit do praktického plastového insertu a dobrá zpráva pro všechny nadšené obalovače karet: vejdou se tady i karty v dobře pasujících obalech. Zrovna v případě takovéhoto typu hry jsou navíc obalené karty logickou volbou. Co se týče zpracování, musím pochválit především grafiku karet postav, desek výprav i žetonů. Vše působí stylově a zároveň jednotně. Na první pohled se jedná o pěknou fantasy hru, která klade důraz na přehledné ztvárnění jednotlivých postav.
I když zrovna karty postav po většinu partie zůstanou zahaleny lícem dolů. Výprava je totiž hrou se skrytými rolemi, ve které na začátku dostane každý z hráčů právě jednu kartu postavy. Každá z takovýchto náhodně rozdaných rolí pak náleží buďto ke straně zla, nebo dobra, což jsou vlastně dva týmy, které stojí proti sobě. Za ty dobré tady máme například krále Artuše, jeho služebníky a panoše, v druhém táboře pak najdeme vílu Morganu, levobočka nebo třeba slepu lovkyni. To byl jen malý výčet, protože karet s postavami je v krabici celkem šestadvacet a několik dalších můžete získat v promo balíčku. V každém z herních kol, neboli výprav, se jeden z hráčů stává velitelem a volí si svou družinu, účastníci každé výpravy pak tajně zvolí a zahrají kartu úspěchu nebo neúspěchu. Stačí jedna karta neúspěchu a celá výprava selhává. A hned se vyrojí série otázek jako: "Kdo byl tím zrádcem? - Co když to byl samotný velitel, který se výpravy také účastnil." Tohle zkrátka musíte co nejrychleji zjistit.
Vyhráno nemáte ani v případě, že všechny zahrané karty v rámci jedné z výprav přinesou úspěch, protože hráči na straně zla mohou, nebo lépe řečeno musí blafovat a pak převlečeni za přítele zasadí ránu v tu nejméně vhodnou dobu. Teď to možná zní až přehnaně dramaticky, ale věřte mi, že hra u stolu dokáže vytvořit opravdu hustou atmosféru. Většina postav má navíc svou zvláštní funkci, která jí například v některé z fází hry dovolí zjistit informaci o některém z hráčů. Naši pravidelní čtenáři už si z předchozích odstavců určitě všimli velké podobnosti se hrou Vlkodlaci za úplňku. Základní stavební kámen obou her je vlastně dost podobný, až na to, že ve Výpravě není tak výrazná fáze, kdy zavíráte oči a provádíte tajně akce jednotlivých postav. S některými kombinacemi rolí si zkrátka během Výpravy budete muset poradit jen pomocí vlastních instinktů. Celkově bych řekl, že Vlkodlaci jsou více párty záležitost, kdežto Výprava přináší i slušnou herní hloubku.
Pochválit musím i množství obsahu, které zaručuje skvělou znovuhratelnost a především variabilitu jednotlivých výprav. Po vyzkoušení základních sad můžete některou postavu přidat, jinou ubrat, najít si optimální kombinaci, kterou budete následně opakovat. Já osobně nerad hraju třeba za posluhovače zlé Morgany, protože ta o nich celou dobu partie ví. Uvádí mě to do rozpaků, neustále sledovat, jestli mě někdo nesleduje. :) Raději jsem v roli někoho, kdo má přehled a může nahlas rozjíždět vlastní teorie ať už během výprav, nebo v závěrečné poslední výpravě.
Stejně jako u všech blafovacíh her, i tady záleží na partě, která se s vámi sejde u stolu a taky na počtu hráčů. Začnu asi tím druhým aspektem. Výprava nabízí možnost hrát ve čtyřech, což je ale rozhodně nejslabší varianta, zážitek se dá ale celkem slušně vylepšit hraním s jednou skrytou rolí, což je varianta popsaná na konci pravidel. Ideální počet je podle mě 5-7 hráčů, kdy se už dá rozjet slušné pletichaření a zároveň se ještě nebudete ve všech těch rolích ztrácet. Druhým aspektem je samozřejmě schopnost hráčů blafovat a možná i nějaký herecký talent, který bude potřeba ve chvíli, kdy se dostanete do úzkých. Stačí jeden soupeř, který se nebude schopný dobře zapojit a celá hra se vám rázem rozpadne pod rukama. Především při hraní s dětmi jsme narazili na problém, že zkrátka nejsou schopné vymýšlet neprůstřelné alibi a křivě obviňovat nebohé soupeře. Nevadí, možná je to dobře a budeme si raději vážit jejich upřímnosti.
Pokud máte dostatečně velkou a pohodovou herní partu, ve které se nikdo neurazí pokud na něj párkrát ukážete prstem a obviníte ho ze zrady, můžu vám Výpravu doporučit. Jsem moc rád, že se taková hra dočkala oficiálního českého vydání a dostane se tak do povědomí více tuzemských hráčů.
Petr
Hodnocení designu: 4/5
Hodnocení hratelnosti: 4+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.