recenze - VČELÍN

Téma včel a včelínů není ve světě deskových her až tak výjimečné. Vzpomeňte třeba na nedávné Medobraní, nebo starší Včely: Medové království. Být včelou ale nemusí být žádný med, třeba když se nepohybujete v úlech na naší domovské planetě, ale ve vesmíru. Ano, až takto bizarní svět se na nás rozhodli ve Stonemaier Games vytasit a já doufám, že to není jen proto, aby si na svém seznamu odškrtli další deskovku, která nás má za každou cenu ohromit. Třeba jako když v jiném případě ptáky ve své populární hře nahrazují draky.

Příběh hry je vlastně docela zajímavý, ale spíše z kategorie fiction, než science. V daleké budoucnosti se včely chopí lidských technologií, mezi které patří i vesmírné lodě. Navíc se jim během evoluce prodloužila délka života, takže nic nebrání tomu, aby se vydaly vstříc novým vesmírným výzvám. Ok, není to žádný Asimov, ale alespoň máme představu o tom, v jakém světě se pohybujeme. Je tomu samozřejmě přizpůsoben i obsah krabice. V první řadě vás čeká vyloupávání nejrůznějších hexových a čtvercových destiček, kromě nich jsou tady i dřevěné žetony surovin a taky velmi pěkně zpracované figurky dělnic. Takovou pomyslnou třešinkou na dortu je pak figurka královniny lodě, velká plastová včela, kterou navíc přiděláte na podstavec, aby pak mohla "levitovat" nad částí velkého oboustranného herního plánu. Nechci, aby se recenze zvrhla v nějaký unboxing, takže jednoduše, Včelín už na první pohled vypadá jako hra ze stáje Stonemaier Games, a teď nemyslím Scythe, s krásnými ilustracemi Jakuba Różalskiho, ale spíše hry jako Libertalia, nebo Rudý úsvit. Za mě tedy spíše povedený standard a nic co by mě nějakým způsobem okouzlilo, na druhou stranu ale ke kvalitě a provedení nemám žádné výtky.

Před první partií na vás samozřejmě čeká sešit s pravidly, ve kterém najdete popis průběhu jednotlivých kol a také detailní rozbor všech akcí. Stonemaier Games mají s pravidly velké zkušenosti a tady jsem měl už po prvním přečtení velmi ucelenou představu o tom, co se během partie bude dít, což je vždy dobré znamení. Každý z hráčů získá desku doku pro svou sadu figurek dělnic a především pak větší desku úlu. Na ni si následně umístíte jednu základní desku frakce, která se skládá ze tří hexů a zabere tak část plochy, zároveň vám poslouží jako jakýsi "sklad" několika surovin. Rozložíte hlavní herní desku, na ni příslušné žetony a zároveň připravíte zásobu surovin, tím je včelí vesmír připraven ke startu. Jak by řekl Buzz Rakeťák: "Vzhůru do nekonečna a ještě dál!". Místo kosmonautů tady ale máme už zmiňované včelky, tedy dělnice, které budete umisťovat na pole s akcemi. Tak, a už máte jasno, Včelín je totiž worker placement, ovšem s velkou spoustou různých vychytávek.

Tak například, každý z workerů, neboli dělnic, je vlastně čtyřstěnná kostka a od toho jestli je natočena na straně 1,2,3, nebo 4 se odvíjí síla vaší prováděné akce, s tím že se čtyřkovou včelou většinou získáváte ještě nějaký další jedinečný bonus. Kromě toho, že dělnice umisťujete, neboli přesněji řečeno vysíláte, můžete je také hromadně stahovat zpět na vaši desku doku a tím zvyšovat jejich sílu. "Čtyřkové" včely už nikam dál povýšit nemůžete, ty se odeberou rovnou do stavu hibernace. Plnění jednotlivých hibernačních buněk je zároveň cestou k ukončení hry.

A co že mohou vaše včely na jednotlivých akčních polích provádět? Tak například Průzkum, kde síla vaší včely, nebo v tomto případě až dvou včel na akčních polích, určuje, o kolik polí průzkumu se můžete s velkou figurkou královniny lodě pohnout. Tohle je jeden z hlavních zdrojů surovin, protože žetony průzkumu následně nahrazujete destičkami planet, které se s dalším použitím akce rozvíjejí a mohou tak nabídnout ještě daleko větší odměny.

Díky akci Pokrok zase můžete získat jeden ze tří typů hexových destiček (Farma, Specialista, Projekt), kterými zaplňujete volná pole na vaší desce úlu. Tady se na chvíli zastavím, i když mě téma Včelína moc neoslovilo a nemůžu říct, že by se to během jednotlivých partií změnilo, už první dvě zmiňované akce podle mě fungují moc dobře. Hra na mě tedy působí spíše abstraktním dojmem, ale vylepšování workerů, rozšiřování úlů i objevování nových planet si podle mě užije i náročnější eurohráč. Nepleťte si prosím s europivem, to si neužije asi nikdo. Konkrétně průzkum alias "putování s obří včelou", mi po přečtení pravidel přišel doslova banální, ale i přes svou jednoduchost tahle akce prostě funguje a chcete ji provádět. Zpátky ale k dalším akcím. Pomocí Růstu můžete získat jednu základní dělnici, kterou jste dříve uložili k hibernaci, anebo rozšířit podklad pro hexové destičky na vaši desce úlu za pomocí takzvaných rámů.

Bádání vám zase dovolí dobrat si karty setby, ty smíte hrát před nebo po provedení akce. Navíc je můžete takzvaně zasít pod spodní část vaší desky úlu, což představuje jakési úkoly, které vyhodnotíte na konci partie. Akce Proměna by se klidně mohla jmenovat obchod, máte na výběr z několika možných výměn, které ještě můžete rozšířit destičkami tance. Nakonec tady máme ještě Vyřezávání, díky níž si doberete čtvrtý typ hexové destičky Řezby, což jsou vlastně také jakési úkoly, za které na konci hry získáte tolik potřebné vítězné body. I když by se mohlo zdát, že toho ve včelíně nemáte na práci vůbec málo, podle mě je to spíše ku prospěchu věci. Jsem rád, že hra i přes zvláštní téma nabízí poměrně komplexní herní zážitek a nechává hráči volné ruce.

Hned první partii jsem si Včelín spíše jen osahal ve dvou hráčích a světe div se, nenarazil jsem na žádná omezení. Klidně bych vám tedy Včelín doporučil jako dvojkovku. Ano, doporučil. I když mě téma úplně minulo a moc nechápu potřebu Stonemaier Games vyhýbat se tradičnějším zasazením her, jsou to jejich autorská rozhodnutí a ty musím respektovat. Jen mám trochu obavu, jestli se tím Stonemaieři jen nekryjí před případnými nejasnostmi v hratelnosti, které by se daly poněkud nestandardním zasazením zamést pod koberec. Tady jsem ale naštěstí na nic podobného nenarazil a v poměrně obsáhlém vláknu na boardgamegeek jsem dohledával jen jednu nejasnost. Zpátky ale k ideálním počtu hráčů. Ve dvou tady sice všechno funguje, ale ve čtyřech si užijete ten opravdový souboj včel o dobývání vesmíru. Fuj, mě to z té pusy prostě nejde ven. :) Taková partie se pak odehrává na druhé straně herního plánu, která kromě několika změn nabízí i prostor pro až pět hráčů, což u deskovek osobně považuju za velkou výhodu, protože tohle je počet, ve kterém se docela často scházíme. Tady si už ale samozřejmě počkáte na každý svůj tah.

Hráči, kteří mají tendenci ve volných chvílích brát do ruky mobil a scrollovat Instagram své oblíbené "modelky" si prostě přijdou na své, alespoň do chvíle, kdy dojde k odsunutí jejich dělnice a jejímu návratu na desku doku. To ale také nevnímám jako nevýhodu. Co je tedy tou pomyslnou Achillovou patou Včelína? Pro mě především jistá průměrnost, nebo abych byl spravedlivý nadprůměrnost. Všechno tady pěkně šlape, nechybí pár pěkných nápadů, produkčně je hra vyladěná, a tak je škoda, že nenabízí nějaký revoluční herní prvek. Vždycky když jsem pravidla hry vysvětloval novým soupeřům, uvědomoval jsem si, jak standardní všechny mechanismy jsou a jak málo nového toho tahle deskovka nabízí. Možná toho ale jako recenzent chci zbytečně moc. Popravdě se totiž i v tom návalu novinek klidně spokojím s další poctivou a zábavnou deskovkou, která nabízí alespoň několik zajímavých herních prvků. Jako třeba Včelín.

Stonemaier Games jsou aktuálně spíše snílci, než herní inovátoři. Zvláštní téma jde naštěstí v případě Včelína ruku v ruce se zábavnou a chytlavou hratelností. Nemám tedy problém hru doporučit, ale možná bych vám měl připomenout, že jsem před několika lety doporučoval i podle mě skvělé Kyvadlo. To by měla být i dostatečně velká indicie, podle které můžete přistupovat k mému dnešnímu hodnocení.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.