recenze - SNEFERU: STAVITELÉ PYRAMID

Chleba, chleba, chleba, chleba, chleba, chleba, chleba. Ne, to není text z písně Jona Mariánka "Chleba", nýbrž hladovějící dělníci žadonící o jídlo. Přesněji řečeno egyptští dělníci stavějící obří tunové kameny navršené do pravidelného jehlanu na rozpáleném Slunci a bičováni svými chlebodárci. Jó, stavění pyramid nebyla nikdy žádná legrace. Naštěstí v nové hře Sneferu nikoho bičovat nemusíte, abyste si postavili vlastní pyramidu. Stačí jen chléb a čas.

Hra vás tematicky zavede zpátky časem do dob faraonů bažících po co největších monumentech, a to konkrétně k jednomu z faraonu jmenovaným Sneferu. Ten povolává vás, architekty, abyste pro něj postavili pyramidu hodnou jeho jména. I když se říká na velikosti nezáleží, tady bohužel platí přesný opak. Architekta, kterému se povede největší dílo, čeká sláva a bohatství (v nejhorším případě nebude pohřben zaživa). I přes oblíbené téma jde ve skutečnosti o abstraktní, logickou hru, pod kterou se podepsal český herní designér Adam Španěl. Ano, ten samý borec, který se podílel na vývoji mé oblíbené rovněž logické abstraktní hry Project L. Jestli si autor zaslouží uznání, anebo uvrhnutí do kobky odkud již nikdy nespatří světlo světa se dozvíte za malý okamžik.

Sneferu je určená pro jednoho až čtyři hráče. Není tedy náhodou, že v krabici najdeme čtyři trojúhelníkové dvouvrstvé hráčské desky. Ty slouží jako podklad pro stavění (umísťování) kamenů. Hlavní společnou deskou je mapa Nilu, která je obklopena políčky pro pohyb vaší figurky - v tomto případě figurky lodě. Na mapě je označeno startovní a cílové pole. V mnohých z vás to může evokovat závody, což je tak trochu i správně. Nejsou to ale závody proti spoluhráčům, nýbrž s časem. Co se týče zpracování, nemůžu být nespokojený. Hezky barevné dřevěné figurky, nevšední tokeny jídla a určitě potěší i tloušťka žetonů kamenů či plátěný pytlík, ze kterého se kameny vytahují. Kapitolou sama o sobě jsou velmi osobité ilustrace autora Mihajla Dimitrievského aka "The Mico". Z nejznámějších her můžeme zmínit Architekti Západního království potažmo celou sérii nebo povedený Útěk z vězení. Jeho specifický styl kresby je "cítit" na sto honů.

Nechme vizuální vzhled ležet ladem a pojďme se podívat na jádro hry. Hlavním aspektem jsou kameny - žetony s dvěma symboly (barvami). Ty umisťujete do své desky pyramidy tak, aby stejné symboly ideálně spolu sousedily. Čím více stejných symbol spolu tvoří jednu oblast, tím větší odměnu (v podobě jídla) po jejich uzavření získáte. Kameny si vybíráte a kupujete z desky nabídky z několika sloupců. V každém ze sloupců je udaná jiná cena, kdy v jednom platíte převážně jídlem a v druhém zase převážně časem. Umístění kamenů má jedno pravidlo, a to že kámen ve vyšším patře musí být vždy podepřený dvěma kameny zespod. Logicky tak stavíte pyramidu odspodu nahoru. 

Zatímco jídlo získáváte za uzavření oblasti stejných symbolů, čas je neúprosný a máte ho jen v omezené množství. Ten je znázorněn na herním plánu v podobě políček napříč Nilem. Každou platbu časem tak provedete pohybem lodě o příslušný počet polí kupředu. Pokud se vaše loď dostane na poslední políčko na herním plánu, váš čas je u konce, stejně jako vaše hra. Na konci hry se stává vítězem hráč, jehož pyramida je postavena z nejvíce kamenů. Není potřeba být Einstein, aby vám došlo, že nejvýhodnější je platit kameny jídlem než drahocenným časem. Plout po Nilu co nejpomaleji a mezitím zvládnout postavit největší pyramidu. Kombinace prvků hospodaření s jídlem a časem spolu s logickým umisťováním kamenů je to, oč ve Sneferu běží.

Sneferu vypadá na stole moc hezky a určitě má na tom lví podíl Mico. Adama musím zas pochválit, jak propojil téma s herním designem. Styl hry typu logické puzzle s plánováním několika tahů dopředu je přesně můj šálek kávy. Podobně je tomu i právě u již zmiňovaného Projektu L, ke kterému se s pravidelnou železností vracím. Sneferu by mělo splňovat všechny předpoklady pro mou další oblíbenou deskovku, a to v kategorii pravidlově lehčí a časově nenáročné logické hry. Jenže tomu tak úplně není. Po odehrání pár partií se nečekaně rychle dostavil dojem z vyčerpání, co hra může nabídnout. Byli jsme si vědomi, že náš strategický duch velmi brzy narazil na limity hry. Hlavně ve chvíli, kdy o vítězství už nerozhodovala hlavní podmínka, nýbrž remíza (v našem případě komu zůstalo nejvíce jídla). Jestliže vaše strategické úvahy berou automaticky v potaz remízu a váš soupeř také, něco tu není ideální, a to pravděpodobně nedostatek možností a hloubky strategie. Moc nepomáhají ani schopnosti postav nebo náhodné rozložení bonusových žetonů.

Sneferu se mi moc líbí, a to jak vzhledově, tak i herně. Jako nadšence do tohoto typu her pro mě Sneferu bohužel velmi rychle ztratil jakousi výzvu či požitek ze hry. Pro zkušenější hráče je to takovou chutnou jednohubkou, kterou si velmi rádi dají svátečně maximálně jednou či dvakrát do roka.

Dobrá tedy, vytáhněte toho Adama z pyramidové kobky zpátky na světlo. Třeba nám ještě dokáže svou hodnotu. Už se nemůžu dočkat!

Yarek the párek

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.