recenze - SKY TEAM

Jen si tak trochu ulítnout. V dnešní době to není žádný problém, když se ráno rozvzpomenete, zítra už můžete večeřet v Paříži nebo Dubaji. Ne každý ale dostane příležitost sednout si do kokpitu a letadlo pilotovat. V dnes recenzovaném Sky Teamu si to můžete alespoň velmi zjednodušeně vyzkoušet. Budete k tomu potřebovat jen jednoho parťáka, stůl a tuhle malou deskovku.

Na menší pěkně ilustrované krabičce mě na první pohled samozřejmě zaujalo logo mých oblíbených Scorpion Masqué. Tohle studio v posledních letech představuje doslova studnici zajímavých nápadů a nedávno jsme tu od nich měli třeba velmi originální Turing Machine. Zpátky ale ke krabici Sky Teamu. Pod jejím víkem se nachází dvouvrstvá kartonová přístrojová deska, kterou si budete muset ještě dodatečně sami slepit pomocí přiložených oboustranných samolepek. Nedávno jsem se nad tímto podivoval například u Loděnice a vidíte, z lepení desek se možná pomalu a jistě stává standard. Další hlavní součástí hry jsou kostky a to konkrétně čtyři modré a čtyři oranžové, pro každého hráče jedna sada. Určitě vás potěší maličké dřevěné figurky letadel a třeba i takový detail, jako je průhledný ukazatel náklonu letadla, který umístíte do přístrojové desky.

Hra rozložená na stole nevypadá vůbec špatně, uprostřed mezi hráči je připravena přístrojová deska, se všemi "čudlíky" a dvěma podlouhlými kartami, které představují ukazatel přiblížení a výšky. Každý z hráčů pak dostane nejen zmiňovanou sadu kostek, ale i zástěnu v dané barvě. Modrou, pokud se chopí role pilota, nebo oranžovou, která náleží kopilotovi. Celá hra je, jak už jsem naznačoval, čistě kooperativní, takže se společně snažíte doletět na určené letiště a tam bezpečně přistát. Toho docílíte tak, že na začátku každého kola za svou zástěnou oba hodíte kostkami, které střídavě přikládáte na určená pole přístrojové desky. Díky kostkám tak budete určovat náklon letadla, rychlost, komunikaci s ostatními letadly prostřednictvím radiostanice a třeba taky ovládat podvozek, brzdy a klapky.

Některá pole vyžadují pouze konkrétní barvu kostky, jiná například kombinaci barvy a čísla. Napsal bych, že to nejdůležitější mezi pilotem a kopilotem je komunikace, ale krom úvodu kola spolu během přikládání kostek nesmíte vůbec promluvit. Takže pěkně tiše přikládáte jednu kostku za druhou, s každým dalším kolem se čím dál více přibližujete letišti, kontaktujete další letadla v dosahu, aby náhodou nedošlo k nějakému karambolu a připravujete se na přistání. Nakonec vám cestující na ranveji v Montrealu zatleskají za vaši skvělou spolupráci. My jsme byli po dohrání opravdu spokojeni s tím, jak celá hra funguje, ale tohle byl spíš pohodový vyhlídkový let, který jsme zvládli bez jediného klopýtnutí a to hned dvakrát po sobě. Kde je nějaká výzva? Nebojte, tohle je totiž jen začátek.

Jakmile doletíte do Montrealu, čeká vás druhá brožura s pravidly neboli Letový deník. Moduly pro vás samozřejmě nebudou žádným překvapením, protože jste si je po otevření krabice rozdělili do papírových přihrádek a například v případě ukazatele paliva i složili. Teď se ale budete muset seznámit s jejich funkcí, protože většina následujících letů k vám nebude tak shovívavá, jako v případě úvodního Montrealu. Jednotlivé karty letišť (ukazatele přiblížení) jsou oboustranné a barevně odlišené dle náročnosti přistání (zelená, žlutá, červená a černá). Už například žlutý Keflavik nám dal opravdu slušně zabrat. Přistání na ledu vyžaduje úplně novou destičku brzd, která je mnohem náročnější na počet použitých kostek. Na druhou stranu si partii okořeníte kartou speciální schopnosti, která vám přinese některou ze zajímavých výhod. Ok, některé nám až tak našlapané nepřišly, ale myslím, že si tady pár favoritů najdete. Například některou ze schopností, která vám dovolí získat bonusový žeton v případě, že u náklonu, nebo motorů zahrajete stejné hodnoty na kostkách.

Líbí se mi, jak jsou jednotlivé moduly zaimplementovány do scénářů, je vidět, že nad tím někdo přemýšlel, díky čemuž tyhle malé přistávací scénáře většinou dávají smysl. Kromě brzdění na ledu vás čeká třeba i snižování spotřeby paliva anebo dokonce kontrola jeho úniku. Stejně tak do hry u některých přistání zahrnete i vítr, který bude ovlivňovat náklon letadla. Všechny moduly přináší do hry nějaký nový zajímavý prvek a celý Sky Team na nich doslova stojí. A stojí si moc dobře. Sadu zelených ukazatelů přiblížení (letišť) jsme zvládali na výbornou, ale dále už jsme se slušně nadřeli. Ve vypjatých situacích, kde se hraje o jednu kostku, dokáže být hra až pekelně napínavá a občas se nám stalo, že jsme po povedeném přistání tleskali jak turisti na Chalkidiki. Negativa se mi hledají opravdu těžko a s férovou cenovkou okolo sedmi stovek se navíc jedná o velmi dostupnou hru. Kdo ví, třeba těch nadšenců do létání nebude málo a ze Sky Teamu se stane letošní hit.

Sky Team sice nepřichází s ničím vyloženě novým, ale originálně využívá mechaniku dice placement. Díky tomu tady máme jednoduchou kooperativní dvojkovku, ve které vás čeká spousta výzev v podobě jednotlivých modulů a scénářů pro přistání. Jak můžete vidět níže, i s ohledem na množství obsahu jsem se rozhodl udělit vysoké známky. Celá hra je navíc i přes kompaktní zpracování velmi stylová a pokaždé, když jsem ji vytáhli někde u piva, hned k nám začali směřovat pohledy lidí, ale možná to bylo jen Yarkovým novým sestřihem.

Petr

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.