recenze - SAN FRANCISCO

San Francisco, slavné město na západním pobřeží Spojených států , které se už dočkalo hned několika ztvárnění v deskových hrách. Ať už to byly varianty Ticket to Ride, Monopoly, Dobble a nebo můj oblíbený Cable Car. První věc, která mě napadne, když si San Francisco představím, bude most Golden Gate a hned ta druhá rozhodně film Drsný Harry. A pak tady samozřejmě máme ty slavné tramvaje, které brázdí kopcovité ulice a nic si nezadají s Londýnskými doubledeckery.

San Francisco má prostě své neopakovatelné půvaby a vědomi jsou si toho i ve vydavatelství Rebel, protože už samotná krabice dává městu vyniknout. Na krásné ilustraci, která zdobí víko krabice, chybí snad jen ten Drsný Harry, ale není se co divit, tahle hra se totiž odehrává v první polovině dvacátého století. V krabici pak najdete hromadu kartonů, ze kterých si vyloupete žetony, ale taky materiál na stavbu mrakodrapů. Budovy si budete muset složit, ale není se čeho bát, poradil si s tím i takový modelářský anti-talent, jako jsem já. Zapomenout samozřejmě nesmím ani na čtyři desky města (to je zároveň maximální počet hráčů), hromadu karet projektů a sadu dřevěných figurek, které představují už zmiňované tramvaje. Celkově se mi zdá design celé hry velmi povedený a to hlavně díky pěkným minimalistickým ilustracím, použité barevné paletě i přehledné ikonografii.

A ve chvíli, kdy jsem hru poprvé rozložil na stůl, se tenhle dojem jen potvrdil. Všechno k sobě pěkně lícuje a jestli to nebude skvělá deskovka, tak budu opravdu hodně nas**ný. Už během čtení pravidel to ale vypadá, že by se mi tahle hra mohla trefit do vkusu. Rychle zahazuju za hlavu všechny předsudky ohledně autora Reinera Knizii, jehož hry většinou považuji za ty slabší a v poslední době mě od něj opravdu zaujala snad jen malá karetka Lama.

San Francisco je v podstatě jednoduchá hra a myslím, že ji vydavatel oprávněně označuje jako rodinnou. Ve svém tahu buďto dobíráte a vykládáte nové karty projektů (zahajujete projekty), nebo si na svou herní desku berete už dříve vyložené karty projektů (dokončujete projekty). Vaše herní deska, představující San Francisco, má přitom pětadvacet polí v pěti různých barvách a právě do těch budete vybrané karty postupně vykládat.

Jsou tady samozřejmě jistá pravidla, jak jednotlivé karty umístit tak, aby po nich například mohla jezdit tramvaj, nebo se uprostřed karty začal tyčit mrakodrap. Zároveň máte možnost získat bonusy za jistý druh symbolů na kartách a to všechno se samozřejmě musí zúročit ve finálním sčítání vítězných bodů. Já se teď ale zaměřím na jeden mechanizmus, který pro mě během každé partie představoval takový pomyslný kámen v botě. Pokaždé, když si berete karty projektů z jednoho sloupce nabídky (dokončujete projekt) zároveň si vezmete obdélníkový žeton smlouvy. Počet takových žetonů ve vašem vlastnictví určuje, kolik minimálně karet projektů můžete dobírat během dokončování projektu. Jednoduše vás to donutí ve svém tahu vyložit novou kartu (zahájit projekt) a nabídnout tak další kartu ostatním. A k tomu se váže ještě jedno pravidlo, že pokud si má poslední hráč, který nedisponuje žetonem smlouvy, dobrat svůj první žeton smlouvy, všichni hráči jeden žeton smlouvy odevzdají. Já vím, do takového rozboru jsem se neměl pouštět. :) Ale tohle je prostě "typický Knizia", který mi každou hru musí okořenit podobnou vychytávkou. Chápu opodstatnění, ale chtělo by to méně krkolomné řešení.

Jinak se totiž jedná o zábavnou logickou hru, ve které máte hned několik možností, jak získat vítězné body. Můžete se například zaměřit na rozšiřování tramvajové trati a výstavbu mrakodrapů, na úkor sběru bodů za jednotlivé řady karet na vaší desce města. Nebo se zhostit role jakéhosi univerzálního stavitele, který si uzme menší počet bodů ze všech činností a i takový hráč může samozřejmě celou partii vyhrát. A když už jsme u těch hráčů, nejvíc jsem si tuhle deskovku užil se dvěma a třemi soupeři a i přes to, že je tady plnohodnotná hra pro dva, jako dvojkovku bych vám San Francisco spíš nedoporučil. Celkově jsem byl ale mile překvapen a po delší době mě nějaká Kniziova deskovka opravdu bavila. Suma sumárum, nebýt tady pár drobností, asi by se u nás hra v budoucnu dostávala na stůl mnohem častěji.

Pár krkolomných mechanik mě v tomhle případě naštěstí nedokázalo natolik otrávit, abych nad hrou zlomil hůl. San Francisco není Kniziovo opus magnum, kterým se zařadí mezi mé oblíbené deskoherní designery. Je to prostě pěkně zpracovaná, jednoduchá deskovka, ke které se s menším časovým odstupem rád vrátím. Třeba napřesrok. :)

Petr

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 3+/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku