recenze - ROBINSON CRUSOE: ZÁHADA ZTRACENÉHO MĚSTA

Strategickou kooperativní hru Robinson Crusoe: Dobrodružství na Prokletém ostrově mám zařazenou v šuplíku "Zase mi vezme 3 hodiny života a stejně všichni vychcípají, ale přesto ji ráda hraju", takže do rozšíření Robinson Crusoe: Záhada ztraceného města, které u nás koncem loňského roku vydalo Albi, jsem vkládala velké naděje a těšila jsem se na nové příběhy a herní mechanismy. Mrkneme se, co vyskočí z bedny.

Krabice větších rozměrů budí dojem velké nálože komponent, ale z tohoto pohledu přijde rozčarování. Opět vzduch, herní příslušenství je uloženo do 1/3 prostoru, zbytek je zakryt kartonem s pěknou omalovánkou. Rozumím všem těm argumentům, proč tomu tak je, nicméně mě tohle vždy naštve. Každopádně to dá hráčům alespoň možnost celou hru nacpat právě do krabice od rozšíření a do té původní si uložit třeba boty.

Základ rozšíření tvoří kampaň o pěti scénářích nazvaná Ztracené město Z. Scénáře jsou seskupeny do menší brožury. Vydáte se po stopách ztraceného plukovníka Percyho Fawcetta, abyste ho přivedli zase domů. Čeká vás prozkoumávání vesnic, chrámů, hledání vodítek k městu Z, boj s kultisty a jiná dobrodružství.

Další pěknou knížečkou je Expediční deník, který kampani vdechne příběh a atmosféru formou gamebooku - číslovaných odstavců, podobně jako v This War of Mine. Obsahuje přesně... Moment... 82 příběhových částí. Číslování v deníku je naroubováno na čísla scénářů a dílků, takže pokud najdete vesnici na dílku mezi kopečky, nebude vám příběh líčit scénu s pár chatkami u pláže.

Deník vás bude nutit činit rozhodnutí, která může ve finále stát vaše postavy život. Prostě si zavaříte mozkové závity, aby záchranný tým celou kampaň přežil. A kdo zná Robinsona, ví, že náhoda ve hře umí pěkně zkomplikovat vymyšlenou strategii.

Abyste hru nemuseli po dokončení kampaně uložit do regálu na dalších 120 let, byl do hry zařazen nový, hororový režim, který umožňuje zahrát si v něm jakýkoliv scénář i ze základní hry. Texty na kartách pro tento režim mají opravdu strašidelný a tajuplný nádech, objevují se podivné substance, mystické postavy, hráče děsí stíny a přeludy. Přibaleny jsou i dva nové samostatné scénáře Honba za trestanci a V břiše příšery, který je tedy určen výhradně pro hororový režim. Příšeře jsem se do žaludku ještě nepodívala, zato trestanci nás pěkně potrestali. Ale o tom až později.

Co se týče novinek v pravidlech, těch je přiměřeně. Zásadní změnou je možnost zešílení postav, kterých je ve hře rovnou 9, a to v hráčské i nehráčské variantě. Ke zvolené hráčské postavě si vezmete novou, dlouhou desku postav, na které si označujete jak úroveň zdraví, tak úroveň příčetnosti dané postavy. Tyto desky jsou už lépe zpracované, každé pole stupnice života a příčetnosti si vyloupnete a nestane se tak, že se někomu značky rozutečou po stole.

Každá postava má dvě zvláštní dovednosti na hráčské straně a jednu na straně nehráčské. A jak je zvykem, za jejich použití něčím zaplatíte. Po dosažení nejvyšší úrovně (ne)příčetnosti postavy jsou její tři karty šílenství vmíchány do balíčků dobrodružství a správně tušíte, že nepřináší nic dobrého. Postavy ztrácí příčetnost postavy událostmi na kartách a také po hodu kostkami. Když vám to zrovna nevyjde... Ale zároveň je možné tento negativní dopad odstranit pomocí kyblíku bílé barvy, což je jeden z nových žetonů ve hře. Příjemnou změnou oproti základní hře je nahrazení mrtvé postavy další postavou, tedy dokud vám nějaké zbývají.

Nové kostky v krabici přibaleny nejsou, na původní je potřeba nalepit značku příčetnosti. Letem světem Internetem, někteří hráči nálepky odsuzují, mě to ale nijak emočně nezasáhlo. Nálepky drží a nijak nepřekáží, hraje se dál :)

Narazíte-li při putování na ostrově na oblast hor, můžete si pomocí akce sběru vykutat kámen. Ten použijete například na výrobu kamenného amuletu, mystické zbraně, zvláštního vynálezu v kampani a dále různě během hry. A pokud se vydáte na lov medvěda, připravte se, že plány vždy nevyjdou dle očekávání a budete třeba muset bojovat mystickou zbraní proti kultistům, jako jsou např. šaman, akolyta či čarodějka.

Místo Pátka ze základní hry vám bude krýt hřbet místní průvodce a ve hře můžete potkat dokonce i domorodce, který vás podpoří jako nehráčská postava.

Ke třem původním přibyly 4 nové typy karet záhad a už spolu tvoří slušnou kupku. Karty dobrodružství ze základu však budete muset nechat ladem. V rozšíření jsou nové sady a nelze je spolu míchat. Stejně tak karty událostí jsou určeny buď pro kampaň, nebo pro hororový mód. Některé komponenty jsou určeny pouze pro kampaň, třeba nové dílky ostrova, karty vybavení a doupat , destička pastí (dokud se nenaučíte nastražovat pasti, tábor nevyprodukuje jídlo a ano, to hned ze startu hry) nebo tajná obálka, kterou otevřete, až přijde ten správný čas.

Co tedy pokulhává, je kostrbatý manuál. Jak ze základní hry, tak z rozšíření. Skladba instrukcí by mohla být vyřešena lépe. Pravidla nabádají k přeskakování ze stránky na stránku, abyste se dozvěděli vše potřebné k jednomu tématu. Poměrně často jsem se ztrácela v tom, co patří ke kampani, co k hororu a co v každém případě. Nakonec se mi ale podařilo dát si vše dohromady. Příprava první hry mi zabrala taky poměrně dost času. V tu chvíli mě napadlo, že by si komplet zasloužil nějaký šikovný insert. Když už jsem si dala trochu práce s výrobou vlastního jídla do hry, možná se jednou pustím i do výroby insertu.

Abych to shrnula, jakmile dohrajete kampaň, máte asi 3 možnosti. Buď si ji zahrajete znovu :)) Nebo využijete hororový režim a zopakujete si s novými postavami a novým příslušenstvím všechny dostupné scénáře, anebo se na rozšíření vyprdnete a vrátíte se k základní hře se starým známým kuchařem, tesařem, vojákem a průzkumníkem. Za sebe můžu říct, že B je správně. Rozšíření se mi moc líbí, nabízí dalších X hodin herního času, nové mechaniky, příběhy samostatných scénářů a story celé kampaně. Robinson sice není hra, kterou vyplníte půl hoďky volného času, ale pokud si najdete volné odpoledne a ponoříte se do něj, nebudete litovat a odměnou vám bude silný herní zážitek.

A jak dopadli ti trestanci? Po tom, co mého zkušeného ranaře kousl pavouk, musel profackovat vlkodlaka, opět ho "něco" kouslo, vrhl se na něj rozzuřený tygr a kosti mu drtil had, sundal ho před koncem jeden z posledních hledaných trestanců - člověk. A nestačila mu ani láhev vína, aby si poléčil všechny své rány. Jednou je pochytám všechny!

Denča

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku