recenze - PAPÍROVÉ MOŘE

Není to tak dávno, co jsem se poprvé osobně setkal s origami. Myslím s opravdovým origami, do kterého mě zasvětila zkušená lektorka na jednom brněnském conu. Skončil jsem bohužel jen u lišky, protože nebylo moc času a raději tohle skládání papírů přenechám trpělivějším. Ale právě i díky této bleskové zkušenosti mě na první pohled zaujala hra Papírové moře, která na český trh přišla už v loňském roce a já se k ní bohužel (nebo možná naštěstí) dostávám s menším odstupem.

Celá hra je opravdu jen balíček karet v praktické malé krabičce. Co vás určitě překvapí hned na první pohled, jsou krásné ilustrace na kartách. Následně vás čeká ještě druhé překvapení, a to když zjistíte, že se nejedná o ilustrace, ale o opravdu povedené fotografie různě složitých origami výtvorů. Pokud se autoři snažili o to, aby jejich hra byla jednoznačně zapamatovatelná, byl to rozhodně skvělý tah, protože takovéto grafické zpracování jen tak někde nenajdete. Je to zároveň důvod, proč si ode mě na konci recenze odnese hra vysokou známku za design.

Pravidla jsou opravdu jednoduchá a za deset minut si je tak stihnete přečíst v českém i slovenském jazyce. To isté platí aj pre prípravu hry, stačí len zamiešať… pardon! To samé platí pro přípravu hry, stačí jen zamíchat balík karet, každému hráči rozdat jednu praktickou přehledovou kartu, pomocí dvou karet z dobíracího balíku lícem otočených nahoru následně připravit základy odhazovacích hromádek a můžete začít. Takovou přípravu pak budete provádět na začátku každého kola, takže určitě oceníte, že je tady vše krásně intuitivní. Na začátku partie pak nemáte v ruce žádnou kartu a tak není divu, že to první, co ve svém tahu uděláte, bude dobrání jedné karty z odhazovacích hromádek, a nebo dvou karet z dobíracího balíku, z nichž následně jednu odložíte právě na jednu ze dvou odhazovacích hromádek. Doufám, že vám právě neexplodoval mozek, protože složitěji jsem tenhle banální postup popsat nemohl.

Karty v ruce můžete vykládat před sebe na stůl, a to jako dvojice. Dva kraby, dvě ryby, dvě lodičky, a nebo žraloka a plavce. Každá takováto vyložená dvojice vám na konci kola přinese jeden bod a zároveň vám hned při vyložení nabídne nějakou akci. Díky rybám si můžete dobrat kartu z balíčku a například takový žralok požírající plavce vám umožní uzmout jednu kartu z ruky některého ze soupeřů. Efekty jednotlivých párových karet si rychle zapamatujete, ale celou dobu vám je připomíná přehledová karta, takže se během prvních partií není čeho bát. Dále tady jsou sběratelské karty, prémiové karty a mořské panny, které si necháváte na ruce, abyste je pak mohli vytasit během bodování na konci kola.

Nechtěl jsem původně až tak zabředávat do pravidel, ale k tomu, abych vám vyjasnil, proč se mi tahle hra tak líbí, se budu muset alespoň dotknout většiny herních postupů. Už několikrát jsem zmínil konec kola a je to proto, že si musíte dobře rozmyslet, kdy a jakým způsobem kolo zavřít. Ve chvíli, kdy už máte na kartách na stole a v ruce dohromady sedm a více bodů, můžete ostatním hráčům oznámit "končíme!" a jednoduše si všichni sečtete body za všechny své karty ze stolu i z ruky a k nim i bonus za nejčastější barvu. Zapíšete si body a pokračujete dalším kolem. Tohle je ta jednodušší a jasnější varianta. Je tady ale ještě jedna lákavější možnost, která dělá Papírové moře Papírovým mořem. Pokud totiž máte dostatek odvahy, můžete ohlásit takzvanou poslední šanci. V tomto případě můžou ještě všichni ostatní hráči zahrát celý jeden tah a následně si svůj bodový zisk porovnáte.

Pokud jste měli to velké štěstí a máte nejvíce bodů, získáte body za vyložené karty pouze vy a vaši soupeři se budou muset spokojit jen s mrzkým bonusem za nejvíce karet určité barvy. Tohle je vlastně ten nejdůležitější a nejzábavnější aspekt Papírového moře. Popravdě jsem ze samotného dobírání a vykládaní karet nebyl nějak nadšený, ale ve chvíli, kdy zjistíte, jakým způsobem můžete, nebo lépe řečeno musíte taktizovat a ukončovat kolo v ten nejvhodnější okamžik, začne tahle hra dostávat úplně jiný drive. Zažil jsem spoustu situací, kdy se nikomu nechtělo zavírat, hrálo se do té doby, než někomu ruply nervy a nakonec o vítězi rozhodoval jeden bod. Ten jeden bod, kterému se dalo tak krásně zamezit. A nebo se někomu vydařilo takové kombo, kterému bylo jen těžké konkurovat a on si pak s přehledem zavřel a shrábl všechny body. A to je to "něco", díky čemu si tuhle hru rozhodně nechám ve své sbírce.

V kategorii malých karetních her je naštěstí ještě stále co objevovat, a i když mi na první pohled a přečtení pravidel nepřišlo Papírové moře jako nějak objevná a originální hra, opak je pravdou. Tohle je prostě jednoduchá a krásně zpracovaná karetka, která dobře funguje nejen během rodinných posezení, ale taky v hospodě u piva. Může za to hlavně pohodová hratelnost a prvek napětí v podobě způsobu ukončování kola. A jak jsem už na začátku slíbil, s hodnocením za zpracování, v tomhle případě především to grafické, půjdu ještě výš.

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.