recenze - NIDAVELLIR

Trpasličí království Nidavellir ohrožuje dráček Mráček. Jste povoláni naverbovat armádu a draka jednou provždy zničit. Komu se podaří shromáždit nejprestižnější armádu, získá půlku království a trpasličí princeznu Elvíru k tomu. Nebo tak nějak.  

Doslova žhavá letošní novinka je vykuta z dolů Morie (u nás ji vykutal do české podoby TLAMA games). Herní designer Serge Laget není sice žádný nováček a na kontě má pěknou řádku povedených deskovek, ale jeho poslední počin možná předčí veškerá očekávání. Vsadil na ověřené herní mechaniky a principy, nepřekombinovanost a jednoduchost. Jestli se mu to povedlo, se dozvíte po reklamě.  

Začnu hned menší nevýhodou Nidavelliru, kterou je delší příprava. Vše se musí správně namíchat, rozdělit, poskládat, protřepat a osolit. Teď vážně, skládací kartonová truhlice na mince nebo stojánky na karty jsou sice hezké na pohled, ovšem za cenu již zmiňované delší přípravy. Za to parádně napsaná pravidla jsem slízl k odpolední kávě jako 35 % šlehačku. Poté co přeskočíme fáze učení pravidel, vysvětlování pravidel a přípravu hry, se můžeme směle pustit do verbování armády trpaslíků. 

Na začátku máte pár grošů v kapse a tři krčmy narvané veselými trpaslíky ochotnými se za jedno pivo nechat naverbovat do armády. Hráči se tajně "předhánějí" kdo nabídne více peněz a získá právo prvního výběru. Takhle chodíte od jedné krčmy k druhé a sestavujete svou velkolepou armádu. Velkolepost se rovná prestiži, kterou získáte sbíráním a kombinací různých typů trpošů (barev). Například horníků, kovářů, lovců či válečníků. U každé barvy se počítají body prestiže jiným způsobem.

Kdykoliv v průběhu hry nasbíráte sadu všech pěti typů karet (barev), můžete naverbovat jednoho z dostupných trpasličích hrdinů. Ty jsou o něco silnější a hodnotnější než běžné karty. Navíc jsou krásně vystaveny v plastovém stojánku tak, aby se vám mohli pokaždé překlopit.

Mince, které nepoužijete jako nabídky v krčmách, vyměníte za minci vyšší hodnoty. Tím se dostáváme do kruhu nabídek o stále vyšších hodnotách. A kdo má nejvíc, ten jede bomby. Takto probíhají kola celý první věk. Po předání hodností a bonusů za nasbírané karty se hra překlopí do závěrečného druhého věku. Pak nastane pohádkový konec a sečtou se body. 

Pokud se vám zdají pravidla i byť trochu složitější, věřte, že nejsou. Velmi jednoduchý princip založený na výši nabídek a sbírání sad karet odsejpá jak svátky o Vánocích. I při třech hráčích se v podstatě nezastavíte a sbíráte jednu kartu za druhou. Nabídky se točí a každé kolo zvyšujou. Průběh hry pak vypadá jako v rušné vietnamské tržnici - "Nábizím dvacet! Beru tohle! To nechci! Vyměňuju!"

Nidavellir je pro mě překvapení roku (snad už jsem to letos neříkal). Jak lehce se dala naučit a vysvětlit, tak stejně lehce nás všechny chytla. Mechanismus nabídek a mincí je jednoduchý a přitom perfektně funguje. Vybalancované sady karet a spousta možností jak získat body. Jednu partii lze dohrát za pětačtyřicet minutek a zvládnou ji i málo zkušení hráči. Jakože fakt dobrá hra! Pět hvězdiček jako vyšitých.

Jelikož mám do konce roku "padla" a recenze na Štědrý den se ujme Petr, už nyní vám přeju krásné prožití Vánoc. Nepřehánějte to s dárky a užijte si klid a pohodu. 

Hou hou hou, Merry kissmyass!

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 3+/5
Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku