recenze - NEBULA

Vítám všechny naše čtenáře, kteří jsou zároveň fanoušky astronomie (případně i astrologie) a doufám, že jste naladěni na všechny ty galaxie a hvězdokupy, ke kterým budeme v dnešní recenzi vzhlížet. Do rukou se mi totiž dostala hra s krásným názvem Nebula. A musím uznat, že tahle deskovka mě doslova uhranula hned na první pohled a velmi jsem se těšil, až se objeví na našem skromném blogu.

Nebula totiž nevypadá vůbec špatně ani na ten druhý pohled a už samotné víko krabice naznačuje, že tohle by měla být ta parádní vesmírná jízda pro všechny nasšené pozorovatele hvězdného nebe. Po otevření krabice na vás vykoukne čtveřice kulatých, dvouvrstvých desek galaxií pro jednotlivé hráče a zároveň deska hvězdokup a menší deska počítadel, které budou představovat středobod celé hry. Plátěný sáček, dřevěné figurky času a měsíce, sto padesát drobných barevných hvězd a černých děr, to všechno vypadá opravdu solidně. Bohužel jen do té chvíle, než si všimnu, že všechny kartonové desky už při rozbalení nepůsobí úplně "rovným" dojmem, lépe řečeno se kroutí, jako by je přitahovalo nějaké silné gravitační pole, akorát jiným směrem, než jsme u nás na Zemi zvyklí. Možná to ale bylo záměrem autorů, že jsme celou hru neodehráli na rovných deskách, ale jakýchsi polokoulích.

Nechme desky deskami, ohýbání jim moc nepomohlo, jednu jsem při něm dokonce trochu poškodil a třeba si celá hra časem sedne. Přesuňme se raději k pravidlům, která nejsou vůbec složitá a zároveň vám během jejich čtení rychle dojde, že v tomto případě se bude jednat o čistě abstraktní hru. Zapomeňte tedy na nějaké vesmírné dobrodružství ve stylu SETI. Tady budete dobírat hvězdy, umisťovat je na vaše desky galaxií a díky tomu plnit nejrůznější úkoly a získávat vítězné body. Tohle je vlastně docela výstižná definice celé hry, ale já se dnes samozřejmě opět nevyhnu ani hodnocení. Ale pěkně postupně.

Ve svém tahu si dobíráte až tři hvězdy a to buď skrze takzvanou investici času, kdy přesouváte dřevěný žeton hodin o pět políček na třech hvězdokupách, díky tomu můžete získat až tři hvězdy, popřípadě černé díry. Takto získané hvězdy uložíte do vaší observatoře, což je jakési imaginární neoznačené místo vedle vaší desky hvězdokup. Pokud byste se rozhodli neodebírat hvězdy z hvězdokup, ale v rámci akce Podlehnutí chaosu si po obětování jedné hvězdy doberete pět náhodných ze stylového plátěného pytlíku a následně si z nich ponecháte dvě, které se opět přesunou do vaší observatoře. Nerad bych vás uspal popisem pravidel, ale je vám doufám už teď jasné, jak moc je tahle hra abstraktní a také to, že v podstatě v ničem nevyniká.

To je přesně ten pocit, který se mě drží celou dobu, během každé partie. Nebula je vlastně docela pěkná hra, ale pokaždé, když jsem se na ni snažil nalákat nějakého nového hráče, abych ji během recenzování důkladně otestoval, musel jsem si doslova vymýšlet pohádky o tom, jaké herní zážitky tahle hra nabízí. A aby toho kritizování nebylo málo, moc by mě najímalo, kdo vymyslel to úžasné rozložení na desce hvězdokup, kde se kromě kruhové nabídky hvězd nachází i figurky přesýpacích hodin (času) a zároveň i dřevěné žetony měsíců, které jen označují konec vašeho předchozího tahu a teoreticky je nemusíte používat. Občas jsem měl pocit, že si na manipulaci se všemi těmi drobnými komponenty budu muset vzít pinzetu, abych neustále něco nebořil. A pokud byste chtěli poznamenat, že mám prostě jen obě ruce levé, tenhle problém u nás měli opravdu všichni. Ano, pořád může být chyba jen v naší redakci.

Na druhou stranu, nechtěl bych Nebulu jen kritizovat, protože pokud bych měl hodnotit to, jak hra funguje svými mechanismy, nemám jí asi moc co vytknout. Ukládání hvězd na desku galaxie sice vypadá na první pohled velmi zmatečně, ale ve chvíli, kdy se naučíte jedním pohledem rozeznávat všechny orbity a souhvězdí, začne se z Nebuly stávat můj oblíbený logický hlavolam, ve kterém se snažíte získat každý jednotlivý bod. Deska počítadel je tady považována za komponentu určenou k jakési plné verzi hry, ale rozhodně vám doporučuji ji používat už od prvních partií, protože s ní nemůžete vůbec nic zkazit, naopak přidává velmi zajímavé strategické možnosti. Během ukládání černých děr se totiž můžete rozhodnout, jakým směrem se bude ubírat finální hodnocení, což je podle mě opravdu povedený herní prvek a hlavně další důvod, proč sledovat počínání vašich soupeřů. Takže jsem nadšený, nebo v rozpacích? Nechápejte mě špatně, jsem rád, když si můžu zahrát podobnou abstraktní hru, která není jen další iterací Azulu, ale Nebula bohužel nebude patřit mezi moje srdcovky.

Se hrou Nebula jsem to vlastně měl podobně jako v dnešní recenzi, celý můj zážitek připomínal jízdu na horské dráze. První dojmy byly velmi dobré, ale pak jsem narazil na zkroucené desky, pravidla se na druhou stranu nečetla špatně a zdálo se, že všechno dává smysl. Při hraní mi pak především deska hvězdokup připadala, jako by ji autoři nechali ve fázi prototypu, ale při závěru každé partie a finálním počítání vítězných bodů jsem byl vlastně vždy spokojen. Takováto spokojenost už ale v dnešní době, a té obří hromadě deskovek, nestačí. Bohužel mi tady chybí to "něco", o čem se budeme ještě dlouho po dohrání bavit a co mě donutí tuhle deskovku vytáhnout i za půl roku a třeba ji doporučit kamarádovi, nebo vám, našim čtenářům. Takhle se pro mě Nebula ztrácí v mlhovině průměru.

Petr

Hodnocení designu: 2+/5

Hodnocení hratelnosti: 3/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.