recenze - MARABUNTA

V poslední době to tu byla samá včela a včelka, takže bychom mohli pomalu přejít k dalším zástupcům říše hmyzu - a to konkrétně k mravencům. Marabunta je dalším případem deskovky, která by mi za normálních okolností asi utekla mezi prsty, ale po bližším zkoumání jsem si tuhle roll & write dvojkovku, právě i díky zasazení do mravenčí říše, prostě nemohl nechat ujít.

Opravdu kompaktní balení si zaslouží hned několik pochval. Jednak do něj, díky jednoduchému papírovému insertu, perfektně zapadnou všechny komponenty a jejich rozdělení pak minimalizuje dobu přípravy partie na jednotky vteřin. Doslova. Co už mě ale tolik nepotěšilo je využití tématu mravenců. Z modulární herní desky, která je středobodem celé hry, ani z kostek, na mě žádné téma nezapůsobilo a jediné komponenty, na kterých si jakž takž mravence užijete, je osm kartiček, respektive kartonových destiček. Ještě se k tomu vrátím v závěru a trochu to rozvedu, protože celkově se zpracování hry velmi povedlo a díky malým rozměrům herní desky, na kterou budete během partie zakreslovat pomocí přiložených fixů, si můžete hru rozložit třeba i na menším stolku ve vlaku.

No jo, co když je to ale jen pěkná kompaktní nuda? Jméno veleslavného deskoherního designera Reinera Knizii ve mně totiž vyvolává spíše skepsi. Měl sice v poslední době pár světlých okamžiků a uznávám jeho nezpochybnitelný vliv na deskoherní svět, ale celkově mě jeho tvorba nechává spíše chladným. Nebojte, pokusím se o maximální nezaujatost. Pojďme se tedy rovnou podívat, jak se to celé hraje. Partie hry Marabunta začíná rozdělením stran, respektive barev, které budou reprezentovat vaše fixy. Začínající hráč vytáhne jednu kartu (destičku), která znázorňuje některý z bonusů a následně tento hráč hodí všemi šesti kostkami. Kostky i destičku rozdělí na dvě skupiny, kdy každá musí obsahovat právě alespoň jednu komponentu. Následně si každý z hráčů jednu hromádku vybere a vtip je v tom, že jako první si vybírá soupeř, který sady nevytvářel.

Tohle je tedy jedno z hlavních strategických rozhodnutí. Chcete vytvořit dvě skupiny, které budou perfektně vyrovnané a doufat, že si soupeř nevybere tu vaši vysněnou? Nebo naopak použít nějakou "vábničku", takovou kostku, které váš oponent nedokáže odolat? Velmi pěkný a hlavně funkční mechanizmus, který ze hry dělá něco více než "random bingo luckfest.". Mnohem víc, ale to už trochu předbíhám, tak rychle zpět k naší partii. Během výběru kostek se samozřejmě můžete pěkně zaseknout a věřte mi, že čím více se přibližuje konec hry, tím větší prodlevy vás čekají, hlavně pokud hrajete s hloubavým soupeřem, který se snaží dopočítat každou jednu možnost. Další fází je totiž zapisování hodnot do dostupných oblastí na desce teritoria a také zaškrtávání bonusů na vaší hráčské desce. Tady bychom se mohli bavit o jakémsi velmi očesaném area control, který ale například neumožňuje přebírat zabraná území. Mravenci ze hry Marabunta jsou holt stejní pacifisti jako dělnice z nedávno recenzovaného Včelína.

Jednotlivé oblasti zabíráte tím způsobem, že do nich zapisujete číslice 0-3 své barvy. Oblasti se pak spojují v šest regionů vyznačených společnou barvou a právě převaha v těchto regionech se bude na konci hry vyhodnocovat. Všechno vaše snažení podporují nejen bonusy z karet (pro mě to budou vždy destičky :)), ale i ikonky bedýnek na vaší hráčské desce. Jejich postupným zaškrtáváním se můžete dostat k dalším možnostem, jak zaplnit oblasti na mapě, anebo rovnou získat tolik potřebné vítězné body. Tady musím vyzdvihnout dobrou přehlednost, ve hře totiž není moc typů ikonek, takže vždy dobře vidíte, jestli se jedná o bedýnku, dortík, nebo některou z číslovek. Problém jsem měl jen u některých bonusových ikon s čísly, kde mi nebylo ani při třetí partii okamžitě jasné, jaká jsou pravidla pro její zápis. Ale tohle se dá časem osvojit a rozhodně mi to nebránilo v tom, abych si každou partii užil.

Slabší je podle mě už zmíněné použití tématu a jeho ztvárnění. Jeden kolega mi po pěti partiích a pohledu na krabičku vítězoslavně oznámil: "Aha, to jsou jakože mravenci.". A pak je tady druhá věc, která mi trochu bila do očí. Ikonky si mezi sebou sice nespletete, ale na deskách jsou velmi malé, a tak žádná ilustrace ani nemůže pořádně vyniknout. Připadá mi, jako by byla hra původně vytvořena ve větších rozměrech a následně se ji někdo rozhodl zmenšit. Naštěstí to ale nemá žádný vliv na hratelnost a hra rozložená na stole v konečném důsledku nevypadá špatně, právě naopak. Jak vidíte, musel jsem ty zápory tak trochu dolovat z paty, protože Marabunta je v lecčem standardní, ale v mnoha ohledech velmi originální roll & write, který si ode mě zaslouží vysoké hodnocení.

Prvotní nadšení po několika partiích trochu opadlo, aby se pak s každým dalším duelem vrátilo. Čím to bude? Reiner Knizia se tady opravdu vytáhnul a i přes slušnou porci cest k ukončení hry a zisku vítězných bodů, se mu podařilo hru nepřekombinovat. K tomu si připočtěte velmi kompaktní zpracování a máte ideální dvojkovku na cesty.

Petr

Hodnocení designu: 3+/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku.