recenze - KOČIČÍ KLUB

Být milovník koček, to je skoro diagnóza a i když já jsem spíše psí fanoušek, úplně tu posedlost kočkami chápu. Třeba naše editorka a kamarádka Petra je taková "kočičí máma" a zároveň se svým bičem vypadá trochu jako Catwoman. To jsem asi přehnal, jedná se o osobní informaci, kterou si prosím nechte pro sebe. Každopádně mě napadlo, že by Petra mohla být ze hry Kočičí klub doslova unešená a proto ji spolu pořádně otestujeme - tu hru, ne Peťku.

Krabici tedy rozbalujeme společně. V prvních chvílích se Petřina pozornost upíná k balíčku karet, dřevěným kostičkám a hlavně šedé figurce kočky. Nechám ji, ať se s tím vším chvíli pomazlí a sám si pročítám pravidla. Je to pár stránek textu, jen mě zaráží, že půl sešitu zabírá průběh hry a druhou půlku pak vyhodnocení karet po posledním tahu. Nakonec ale vidím, že bodování karet je pro jednoduchost popsáno i na kartách samotných. Vypadá to na jednoduchou hru, ale i tak jsem se trochu zapotil.

Celí nedočkaví rozkládáme komponenty na stůl. Mezi kartami najdeme různobarevné kočky, jídlo, hračky a například taky šantu kočičí, o které mi Petra hned povídá spoustu zajímavostí. Dřevěné kostičky jsou tady ve čtyřech barvách a představují tři různá jídla a fialového žolíka. Figurka kočky pak označuje řadu nebo sloupec, ze které si hráč dobral karty, což si vysvětlíme dále. Vedle devíti vyložených karet ještě náhodně rozdáte tři zatoulané kočky. Každá kočka ve hře má jméno, tak zde najdete například Alfíka, Macka, ale i nápaditější kousky. Jen pro zajímavost, jména jednotlivých koček pomáhali Mindoku vymýšlet fanoušci na facebooku , což bylo dobré marketingové rozhodnutí. Ilustrace jednotlivých koček už tak originální nejsou, kočky se vlastně liší jen barvou, což je podle mě velká škoda. Tahle hra má velký potenciál nalákat nehráče a to právě svým kočičím tématem, a tak by bylo fajn, kdyby byly ilustrace koček trochu rozmanitější.

Svíčky sice dotvářely romantickou atmosféru, ale k hraní to moc praktické nebylo, takže rozsvěcujeme lustr. :) Hru začíná hráč, který má více koček a tam bohužel nemohu sloužit, aktuálně mám jen jednoho Pražského krysaříka, takže začíná Peťka, jakožto majitelka dvou kocourů. Ve svém tahu vlastně jen dobíráte řadu nebo sloupec karet, popřípadě můžete zahrát akční kartu. Kočky vykládáte před sebe a k nim příslušné jídlo, protože při finálním vyhodnocení je důležité, aby vaše kočky byly nakrmené. Jídlem zároveň nesmíte plýtvat, největší hříšník za to bude penalizován. Řadu nebo sloupec, ze kterého jste si dobrali karty označíte figurkou kočky a zamezíte tak soupeři v jeho tahu tuto řadu použít... Ledaže by měl kartu rozprašovače a chudáka kočku pokropil. Většina karet vám ale zůstává v ruce a odtajníte je až na konci partie.

Po několika hrách už se tahy prodlužují, protože si každý hráč po zkušenostech z předchozích bodování dobře rozmyslí, kterou kartu potřebuje, a která mu bude jen překážet. Hra je sice jednoduchá, obsahuje hodně náhody, ale vyložených kombinací karet je dostatek a tím vzniká možnost se strategicky rozhodovat. K našemu večeru ve dvou posloužila hra skvěle a být tak krabička poloviční (klidně by mohla), beru ji všude s sebou. Kočičí klub je totiž zábavný jak ve dvou, tak ve čtyřech hráčích a můžete ho hrát s úplnými deskoherními nováčky. Jak vidíte na fotkách, já ji třeba posledně vzal do batohu a zahrál si ji na horách, kde se u pivka perfektně osvědčila její jednoduchost.

Kdyby byly obrázky koček rozmanitější a balení trochu úspornější, hra by od nás za design dostala o jeden bodík navíc. Hratelnost je ale chytlavá, tahy se rychle střídají a Kočičí klub tak udrží vaši plnou pozornost i ve čtyřech hráčích. Kočkám zdar!

Petr

Hodnocení designu: 3/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku