recenze - JUNK ART: UMĚNÍ Z ODPADU

Každý z nás si alespoň jednou zkusil postavit z na sebe naskládaných věcí co nejvyšší věž. Třeba z kostek, karet či pivních tácků  (v případě Petra z hermelínů), dokud se vše katastroficky nesesypalo k zemi. V dnešní recenzované hře si vyzkoušíme postavit jednu takovou věž z plastových odpadů, tak ani nedýchejte!

Ve hře Junk Art (Umění z odpadu) je vašim tématickým cílem navštěvovat světové metropole a získávat vítězné body za "nejhezčí" díla z odpadů. Tím opravdovým cílem je stavět co nejvyšší věže z plastových dílků a nenechat žádné odpadnout. Lehce se to řekne, ale hůře provede. Dílky jsou totiž různých tvarů, velikostí a postavit stabilní věž je někdy opravdový majstrštyk. Hra je založena na jednoduchém principu skládání a vyvažování alá Jenga. Ta je sice stará jak sám svět, ale Junk Art tenhle nesmrtelný princip obalil do strouhanky a osmažil (myšleno obrazně).

Základem je šedesát plastových (v některých edicích i dřevěných) objektů, které jsou rozděleny do čtyř barevných sad po patnácti různých patvarech - odpadů. Ty mají většinou podobu nejhorších možných tvarů pro skládání na sebe, což je pravděpodobně účel. Například "truhlík", "činka", "polokoule", "zkosená destička s dírou na boku" a další už nepopsatelné díly. Aby nešlo jen o bezcílné stavění, najdeme ve hře i třináct karet světových měst. Každé z nich má jiné podmínky stavění a daný cíl. V jedné partii si vyberete dvě, tři nebo kolik chcete kartiček měst a můžete začít své velkolepé turné.

Na kartě města se dozvíte kromě jeho názvu, i pro jaký počet hráčů je určené. Dále podmínky ukončení kola, podmínky vítězství a množství získaných vítězných bodů. Všechny ostatní karty jsou pak kombinací těchto faktorů a každá se hraje trošku jinak. Pro lepší představu například u města Paříž všichni hráči začínají na společném podstavci a na střídačku staví jednu věž. Komu odpadnou tři a více dílků vypadává a končí kolo. Ostatní získají vítězné bodíky. Oproti tomu u Monaca si každý staví svou vlastní velkolepou věž. Odpadlé kusy nemají žádný význam. Po vyčerpaní poslední kartičky odpadu končí hra a vítězí to nejvyšší dokonalé dílo. Ti vnímavější si možná řeknou "co jsou kartičky odpadu?" Hned vysvětlím.

Každý plastový dílek má svou kartičku odpadu. A jelikož si ve hře nikdy nevybíráte ze všech dílků, budete mít na výběr jen z dostupných kartiček. Snad jste si nemysleli, že si vezmete takový kus, který se vám zrovna hodí :) Většinou je to spíše naopak a dostanete "teď už to fakt spadne" dílek, obzvlášť, když vám kartičku vybírá soupeř. Je to důležitý škodící, ale zábavný prvek hry. Přece nemůžete dovolit, aby měl soupeř vyšší dílo, než vy. Navíc není nic lepšího než ten zklamaný výraz, když se celá stavba sesype, jak dětský sen stát se kosmonautem.

Celá partie končí posledním ukončeným městem. Sečtou se vítězné body, takzvané žetony příznivců a voalá máme vítěze!
Moje oblíbené město je Paříž s jednou základnou a společnou stavbou. I když jsou jednotlivé díly prapodivných tvarů, lze z nich postavit až obdivuhodnou stavbu, která zázrakem drží pohromadě. Za malou chvíli vám tak uprostřed stolu vyroste veledílo, u kterého téměř nedýcháte. Snad nemusím vysvětlovat, že předpokladem pro takový výkon, je pevná ruka a obrovské soustředění. Jestli nedisponujete ani jedním, Junk Art nebude zrovna pro vás to pravé ořechové.

Junk art je jednoduchou, rychlou hrou vhodnou do rodin s dětmi, ale i pro nehráče deskovek. Svým nesmrtelným principem rozhodně nikoho neurazí. Narozdíl od nemastné, neslané Jengy anebo recenzovaného Mistakos, mě Junk Art přijde nejzábavnější variantou. Jistě, časem se i přes různé varianty měst ohraje, protože jde pořád "jen" o stavění dílků. V takovém případě vám už nepůjde o body, ani o výhru, ale prostě jen strávení společného času se svými blízkými. Ámen.

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 3/5
Hodnocení hratelnosti: 3/5

Jen si nás přiejte na facebook a instagram dokud je místo!