recenze - HIPPOCRATES

Hippokratovu přísahu jsme na Deskologu zatím nesložili, ale nebojte. Naštěstí neplánujeme (v blízké budoucnosti) vyvolávat potraty, ani provádět eutanazie. Zůstáváme u recenzování deskových her a jednu takovou recenzi vám přinášíme i dnes. Svlíkneme, zvážíme, změříme, poslechneme, a nakonec napíšeme diagnózu. 

Hippokratés z Kóu je jeden z nejznámějších lékařů a filozofů všech dob. Snad každý z nás o něm někdy slyšel, minimálně ve škole (pokud do ní chodil). Aby taky ne. Položil základy moderní medicíny tak, jak ji známe do teď. Ve starověku byly po dlouhou dobu veškeré nemoci brány jako boží trest. Dnes díky Hippokratovi víme, že vše má svou přirozenou příčinu. Teda až na průjem a zvracení ve stejnou chvíli - to je opravdu boží trest. Jméno slavného lékaře nese i deskoherní novinka. Tu nám loni v lokalizované verzi nadělili pod stromek Tlama games.

Hippokratés založil lékařskou školu, kde předával své poznatky založené na vědě svým následovníkům. Ve hře se přesunete časem zpátky do roku 370 př. n. letopočtem. Přesně do roku úmrtí slavného lékaře. Vy, jako hráči budete následovat jeho odkaz, a pomocí týmu doktorů se věnovat nemocným bez ohledu na jejich vyznání či společenské postavení. Podaří se vám včas vyléčit všechny příchozí pacienty, anebo skončí u Charóna v podsvětí, a s nimi i vaše reputace?

Hra se skládá z několika fází. Úplně první z nich je příjem pacientů. Každý hráč může přijmout na ošetřovnu až tři nové pacienty. Ti se samozřejmě liší jejich bolístkami. V další fázích je možnost náboru z nových rekrutů lékařů a vyplacení jejich mezd. Ano, zadarmo ani lékař nepitvá. Neposlední, ale nejdůležitější fází je samotná léčba pacientů. Ta probíhá poměrně jednoduše. Stačí mít k dispozici dané druhy léčiv a schopné lékaře, kteří tyto druhy léčiv umí použít. A vo tom je vlastně celá hra. Vašim úkolem je kombinovat doktory, léčiva a pacienty, abyste jejich vyléčením získali jakousi prestiž, neboli vítězné body.

Ve hře má důležitou roli několik aspektů. Tím jsou pochopitelně peníze, fioly (respektive lahvičky léčiv) a body reputace. Reputace ovlivňuje pořadí výběru pacientů, nových lékařů, a také výši vyplacených mezd. S těmito vyjmenovanými aspekty v průběhu hry "žonglujete", abyste dosáhli nejlepšího výsledku. Vítězné body, jak již bylo řečeno, získáte nejen za vyléčené pacienty, ale i za lékaře, kteří splnili určitý počet případů. O vítězné body můžete i přijít. Na léčbu pacientů máte pár kol, než se odeberou do podsvětí, a vy tak přijdete o body. Do strategického plánování se tak dostává i aspekt času. Dá se říci doslova "deadline". Pacienti, jenž se v minulém kole nedostali do vyšetřoven hráčů, se pokusí o úplatek v podobě penízku navíc. Hráče, tak lákají na vyšší a vyšší příjem za jejich pozornost.

Vydavatel Game Brewer zodpovědný za tituly jako Gùgōng, Paris nebo Fuji Koro zanechává svou specifickou stopu i na hře Hippocrates. Zatímco je krabice a úvodní obrázek se symbolem kaduceusu velmi minimalistický, o herní desce se to rozhodně říci nedá. Stejně, jako u výše vyjmenovaných her, se i v tomto případě deska rozkládá téměř do rozměrů kulečníkového stolu. K tomu si přidejte až čtyři, ne zrovna malé, desky hráčů a můžete připravovat hru rovnou na zemi. Když jsme u té přípravy, rychleji si uvařím čínskou polívku, než rozložím celou hru. A to nemluvím o následném uklízení zpět do krabice. To by se stihla upéct aj kačena se zelím a domácími knedlíky. 

Na druhou stranu po rozložení a kompletní přípravě je na co koukat. Destičky lékařů a kreseba jejich bust jsou prostě "peckoidní". Stejně, jako obdivuhodný počet ilustrací jednotlivých pacientů. Léčiva v podobě plastových flakónků pozitivně zaujmou snad každého. Navíc ve mě, nevím proč, evokují Alchimisty. Menší dominantou hry jsou bezpochyby dřevění ukazatelé, kteří znázorňují velice podstatné pořadí hráčů při jejich výběru. Kdo dřív příjde, ten dřív léčí!

Musím přiznat, že originální téma mě chytlo na první dobrou. Léčení pacientů ve starověké lékařské škole pomocí mastiček je zajímavý nápad, dobře propojený s herním systémem. Pacienti, každý s jiným problémem, čekají na vaše přijetí. A jak už jsem zmiňova, ti, jenž se nedostanou na příjem se vás budou snažit uplatit. Pro ty šťastnější musíte zajistit správná léčiva a doktory. Jenže ani tak nemají vyhráno a mohou skončit na onom světě. Zatímco za nevyléčené máte postihy, za každého uzdraveného se vám zvyšuje reputace. Vámi najatí lékaři chtějí dostat zaplaceno, a pokud se jim nedostane finančního ohodnocení, odejdou. Jednoduše řečeno tematické zpracování je za mě na výbornou.

Jak mě tematická část nadchla, herní část mě záhy zchladila. Během první partie totiž zjistíte, na čem celý herní systém stojí. Jako hráči si vyberete úkol (pacienta), a ten se pak snažíte vyřešit (vyléčit). Navíc vyřešit pomocí jakéhosi hlavolamu, jak nejlépe přiložit díly pacientů a lékařů k sobě. Po úspěšném či neúspěšném vyřešení si další kolo vybere úkol nový. Každé kolo je tak stejné a během hry se nikterak nevyvíjíte. Hra by mohla mít dvě kola, ale klidně i pět a rozdíl byste kromě délky herní doby nepoznali.

V menším než plném počtu hráčů, přicházejí do hry neutrální soupeři. Ve dvou hráčích bylo ovládání a provádění úkonů za neutrální soupeře na můj vkus až přespříliš. Věnování pozornosti jejich tahům mě neustále rušilo od mého vlastního plánování a zážitku ze hry.

Původně jsem očekával těžší strategii, ale nakonec se z Hippocrata vyklubala lehce obtížná strategie s malinko klikatějším postupem a extra krokem navíc, jak získat vítězné body. Naprosto stejná kola a minimální interakce mezi hráči, za to hodně interakce za neutrální hráče, ve mě nezanechaly blažené pocity. I tak se stále jedná o kvalitní hru, která může zabavit sólo hráče co rádi řeší puzzle rébusy. Já od toho očekával malinko více :/

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5

Pro registraci na eutanazii nás odebíreje na našem facebooku a přidejte komentář "chci eutanazii".