recenze - HADRIÁNŮV VAL

"Nevěřte tomu! Ať je to cokoli, bojím se Danaů, i když přinášejí dary." Varoval jeden moudrý člověk své trojské spoluobčany předtím, než bylo celé město Trója dobyto. TLAMA Games nám nově přináší lokalizovanou hru Hadriánův val. Jestli tomu máme věřit, nebo se jich máme bát, se dozvíte v dnešním článku.

Jsme si dobře vědomi, že mezi Trojským koněm a Hadriánovým valem je časový rozdíl zhruba 1300 let. A také, že v prvním případě šlo o Řeky a v druhém o Římany. Defacto jsou to dvě totálně odlišné historické události, jenom jsme prostě chtěli zamachrovat. :P

Přes sto kilometrů dlouhý val nechal postavit císař Hadrián, aby chránil římskou Británií před nájezdy otravných barbarů, zvaných Piktové. Stavbu pomáhali budovat celé tři římské legie a posádku tvořilo až osm tisíc vojáků. Žádné ořezávátko to tedy nebylo a val plnil funkci hranice římské říše po tři sta let.
Ve hře se vžijete do role římského generála, který má chod této existenčně důležité stavby na starost. Zapíšete se do historie jako Legatus Legionis, anebo Mrtvolus Amatérus?

Hadriánův val mají na svém kontě vydavatelé Garphill Games, známí hitovkami jako Nájezdníci ze severu, nebo Paladinové /Vikomti/ Architekti Západního království či nejnovějšími Nájezdníky ze Skýtie. Ovšem rozdíl mezi Hadriánem a ostatními zmíněnými hrami je opravdu VALiký. Hned se na něj podíváme.

Poměrně těžká krabice by se dala klidně použít jako stavební kámen samotného valu, ale to by byla jistě škoda. Uvnitř překvapivě nenajdeme kvanta žetonů ani obří herní desku. Tíhu mají na svědomí dva papírové "bločky", na kterých se bude odehrávat veškerá herní zábava. Na první pohled tak poznáte, že se jedná především o styl "papír a tužka". Bohužel tužky nejsou součástí hry a než si nějaké seženeme, mrkneme se na pravidla.

Příprava hry je doslova otázkou minuty. Z bločků si vytrhnete dva listy jako herní plán, vysypete herní komponenty na hromádku a zamícháte dva balíčky karet. Vše je připravené a vy se můžete pustit do velení nad valem, pokud tedy víte co, kde a jak. Na listech jsou předtištěny jednotlivé oblasti akcí, rozdělené do sekcí. Oblastí akcí je kolem dvaceti, které mají více či méně odlišné fungování. Každou jednotlivou akci/oblast se musíte naučit a vysvětlit spoluhráčům. Hra na první dojem působí rozpačitě, a to ve smyslu, že je "tam toho nějak moc" nebo "to si nikdy nezapamatuju". Ovšem opak je pravdou a časem zjistíte, jak všechny akce dávají smysl a mají logický řád. 

Pokud se vám podaří probojovat pravidly a sehnat tužku na zapisování, nic vám nebrání se pustit do díla. Hra je rozdělena na šest kol, načež každé začíná ziskem zdrojů (vojáci, stavitelé, civilisté, suroviny atd.), které pak během kola utrácíte. Slovem utrácíte mám na mysli budování, vylepšování, cvičení, pořádání gladiátorských her, průzkumů, obchodování, fór a tak dále. Každá akce, respektive činnost stojí nějaké zdroje, za které můžete získat další jiné zdroje a hlavně vítězné body. Na konci kola zaútočí Piktové na vaše hlídky a kohorty. Kdo se útokům neubrání utrží nevoli (mínusové body) a vítězové si odnesou body do Udatnosti. Stejným způsobem začíná další kolo.

Nemusím říkat, že je cílem získat co nejvíce bodů. Strategií a možností, jak je získat je v Hadriánově valu nepřeberné množství. Můžete se soustředit na Slávu, Zbožnost, Udatnost nebo Disciplínu. Každá vlastnost má své akce a specifika. Jak bývá u podobných komplexnějších her zvykem, nikdy nedosáhnete všeho na maximum. Jen ten nejlepší generál s nejvíce body zaslouží poctu a věčnou slávu.

Pomalu se dostáváme ke generálům, respektive hráčům. V čem je hra nejvíce výjimečná, je interakce mezi hráči. Žádná totiž není. Nebo jen naprosto minimální. Lze hrát v jednom až šesti hráčích, ale další soupeři nepřinášejí do hry žádnou přidanou hodnotu. V sólo hře máte na 99% stejný zážitek jako při hře vícero generálů. 

Tahy všech hráčů totiž probíhají ve stejnou chvíli současně. V reálu to pak vypadá jako ve škole při písemce. Každý kouká do svého papíru, počítá a zapisuje. Po deseti minutách zdvihnete hlavu, že už máte hotovo a čekáte na ostatní spolužáky (tedy hráče). Až poslední odloží tužku, otočí se karty Piktů a začne nové kolo. 

Přiznejme si na rovinu. Nazývat Hadriánův val společenskou hrou je jako nazývat Ну, погоди! videohrou. Hadrián má blíže spíše ke křížovkám, nebo sudoku, než moderním deskovkám. A je to vůbec špatně, Brute?

Za mě v žádném případě. Nebráním se hrát v jednom ani jiné moderní hry a tahle přímo exceluje. Tolik možností a cest k vítězným bodům, co hra nabízí, je prostě ohromné. Některé kombinace vám při jejich vymýšlení rozžhaví a roztočí kolečka v hlavě, že zapomenete na čas i spoluhráče vedle vás. Ani se nenadějete a se smutkem zjistíte, že už se hraje poslední, šesté kolo, a vy jste nestihli vše podle plánu. To vůbec nevadí. Vítězné body jednoduše a přehledně spočítáte pod sebou, a už si můžete utrhnout další dva listy pro novou partii. 

Hrát tento solitér s více hráči má smysl jen v případě, že jste pohádaní s přítelkyní či manželkou, a přesto byste si "spolu" něco rádi zahráli. Bez jediného slova a jediného pohledu lze odehrát celou partii a na konci si porovnat kdo ho má většího. Myslím ten val...

Líbí se mi akce spojené s tématem, herní styl "papír a tužka", který zde sedl jak prdel na hrnec. Tuny možností, jak dosáhnout bodů, geniální řetězové komba a rychlá příprava. Parádní, zajímavá a uspokojivá záležitost, která mi ve sbírce deskovek rozhodně chyběla. 

Yarecius, the parekus

Hodnocení designu: 3/5
Hodnocení hratelnosti: 4+/5

Přidejte se k nám na facebook jako služebníci a poslouchejte naše rozkazy.