recenze - GLORY: A GAME OF KNIGHTS
Zapomeňte na značkové boty, luxusní parfémy a drahá auta. Nejlepší způsob, jak se dvořit dámě, je účast na rytířském turnaji, nebo rovnou jeho vítězství. Jasně, sehnat v dnešní době kvalitní brnění a kopí by mohl být problém a to ani nemluvím o samotném ostrém klání, která už se pár století nepořádají. Takže se velkým obloukem dostáváme k prvotní myšlence, pořídit si Mercedes. Pokud byste ale měli zájem, můžete si rytířský turnaj vyzkoušet alespoň na stole. Přesně tohle vám totiž nabízí hra Glory: A Game of Knights.
Většina fanoušků historie se bude roztékat blahem už při pohledu na samotnou krabici. To samé platí pro všechny komponenty ukryté pod víkem. Herní plán, karty a každý jednotlivý žeton vypadají, jako by patřily do nějaké encyklopedie dějin, nebo minimálně kroniky rytířských turnajů. Všechny ilustrace, grafika jednotlivých ikon, hromada kostek a dokonce i papírová výplň v krabici je skvěle tematická. Autoři odvedli perfektní práci, vizuál téhle deskovky se jim povedl na jedničku, respektive 5/5 na naší skromné stupnici, ale to už trochu předbíhám.
Pravidla rozhodně nepatří k těm nejjednodušším a hlavně nejpřehlednějším, po prvním přečtení jsem měl spíš jen přibližnou představu o tom, jak bude partie probíhat. To ale nemůžu dávat za vinu českému překladu, který je podle mě kvalitní. Bohužel, žádný český videonávod jsem na internetu nenašel, všude samé zbytečné unboxingy, nebo ještě zbytečnější recenze. Jo, zpátky k mojí recenzi. :) Některé herní mechanizmy je prostě potřeba vyzkoušet a zažít, takže spíš nepočítejte, že byste si první hru užili jako zkušení rytíři. A jednoduchá není ani příprava partie. V krabici totiž nenajdete žádné praktické uložiště, takže si budete muset vystačit s plastovými sáčky a vymyslet si vlastní systém pro rozdělení té hromady žetonů a karet.
Na začátku partie se každý z hráčů zmocní desky hráče, která vyobrazuje chrabrého rytíře. Protože se z části jedná o worker-placement, nechybí ani sada dřevěných figurek, v tomto případě rytířů na koních. Abyste si nepřipadali jako úplní nýmandi, čeká vás i nějaký ten úvodní příjem v podobě žetonů síly, víry a samozřejmě mincí. Tady už záleží na tom, jakou kartu postavy a kterou úroveň zvolíte.
V první fázi tedy budete postupovat jako v jakékoliv podobné worker-placement deskovce, jednoduše umístíte svou figurku na jednu z akcí, provedete ji, pak následuje soupeř, další soupeř... A zase vy. Některá pole snesou neomezený počet figurek, jiná jsou otevřena jen prvním šťastlivcům. Pořadí je dáno stupnicí iniciativy a i tím se dá zamíchat pomocí akcí. Celá tahle fáze a následující vykládání karet ve fázi cestování je vlastně jen jedna velká příprava na rytířský turnaj.
Ještě před začátkem partie si zvolíte jeden z několika typů turnajů. Máte na výběr mezi klasickým vyřazovacím "pavoukem", nebo souboji v jednotlivých městech, které vám umožní se vyhnout střetům s vašimi živými soupeři. Přesně tak, v turnajích bojujete jak s náhodně vybranými rytíři, které představují žetony, tak s dalšími hráči u stolu. Proto osobně dávám přednost vyřazovací variantě "Joust à Plaisance" a neznám nic lepšího, než se ve finále turnaje utkat jeden na jednoho. Hráči, kteří z turnaje vypadnou, dostanou menší náplast a můžou sledovat váš další postup, což na druhou stranu nemusí vyhovovat každému.
Celý tenhle cyklus "příprava -> turnaj" se během partie odehraje hned třikrát, takže po první prohře a vyřazení nemusíte smutnit. Vítězem hry se nakonec stejně stane jen ten, kdo v průběhu nasbírá nejvíce bodů slávy.
Ke grafice a zpracování už se nemusím vracet, tam nemám Glory co vytknout. Horší je to s těmi pravidly, protože je to vlastně poměrně jednoduchá a přímočará deskovka. Škoda, že autoři nezvolili trochu lepší strukturu textu, jelikož ani to dohledávání v sešitu pravidel není úplně pohodové. První partie byla tedy spíš seznamovací, ale každá následující už odsýpala bez problémů. Jak jsem psal výše, všechny postupy je prostě potřeba vyzkoušet v praxi. Nejlepší zážitky jsem měl při hře s dvěma dalšími soupeři, ale hra funguje dobře i jako duel, jen se v tom turnajovém pavoukovi střetnete se spoluhráčem maximálně jednou za kolo. Ikonografie mi na začátku přišla poměrně nepřehledná, ale jakmile jsem se důkladněji seznámil se všemi kartami a žetony, všechno do sebe začalo zapadat.
Glory určitě není hra pro každého. Přípravná část, kde budete provádět worker-placement a vykládání karet cestování, je opravdu banální a zkušení "euraři" nad ní spíš ohrnou nos. Souboje jsou řízeny kostkami a i přes velkou možnost do nich zasáhnout prostřednictvím vylepšené zbroje, různých předmětů a stoupenců, se výsledek pořád podřizuje nekompromisní náhodě. Takže když po vší té snaze selžete, máte většinou chuť praštit do stolu. A nebo v opačném případě zvolat váš vítězný pokřik. Vyhráváte turnaj, své soupeře necháváte za sebou, ostatní u stolu vidí, jak svůj žeton štítu s pokerovým výrazem ve tváři přesouváte na samotnou špici "pavouka". Přesně o tomhle hra Glory je, takové zážitky jsem si od ní sliboval a jako celek mě tedy nezklamala.
Velmi osobitá hra, která vás na první pohled určitě zaujme, během čtení pravidel nejspíš na##re, ale chleba se stejně bude lámat až po první partii. Já své doporučení nakonec dávám a těším se na další hraní, ale jako například u Kyvadla, i tady bych spíš doporučil si takto specifickou deskovku nejdříve vyzkoušet. Škoda, že Tlama games nemají půjčovnu. Co? Ne, ne?! Tak upalujte. :)
Petr
Hodnocení designu: 5/5
Hodnocení hratelnosti: 3+/5
Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku