recenze - DUNA: ZRADA

V předaleké budoucnosti na nejsušší z obyvatelných planet Impéria, třetí v soustavě Canopus, kde se povrchová voda téměř nevyskytuje, zato je plná melanže a písečných červů... Se mocný velkorod Atreidů připravuje na vpád svých úhlavních nepřátel - Harkonnenů. Po několika filmových adaptacích skvělého sci-fi románu Franka Herberta nám Blackfire naservíroval další deskovku na téma Duna. 

Paul Atreides (Timothée Chalamet) a jeho protivník Glossu Rabban Harkonnen (Dave Bautista), skoro nejlepší kámoši, se s pronikavými pohledy skví na úsporné krabičce úsporné hry Duna: Zrada. Najdete v ní jen pár žetonků, karet, na kterých je plejáda známých tváří z nejnovějšího filmu, pravidla a herní plánek z tvrdého kartonu. A hned z první strany krátkých pravidel je jasné, že tady se bude intrikařit o sto šest. "Kujme pikle, kujme pikle, obvyklé i neobvyklé." mneme si s Petrem ruce a nacvičujeme si poker face. Cílem hry je totiž uhádnout identitu ostatních hráčů a když dojde ke střetu, pravda vyjde najevo. Pokud rod Atreidů nezíská víc bodů, osud Arrakisu (Duny) je zpečetěn.

Hru si zahrajete ve čtyřech až osmi hráčích a čím více, tím těžší je uhodnout! Na začátku partie rozdávající hráč rozdá náhodně karty skryté identity mezi své spoluhráče, pročež každý tajně zjistí, za kterou stranu bude hrát. Každá karta pak představuje bojovníka či šlechtice jednoho ze znepřátelených rodů a má své výhody i nevýhody v nadcházejícím boji. Všichni hráči zavřou oči.

Baron Harkonnen může oči otevřít.

Harkonnenský bojovník zvedne ruku.

Pletichy můžou začít.

Počet kol je jasně dán, po třech akčních následují dvě zaměřovací a jedno bitevní, kdy se ukáže, zda jste správně odhalili své spojence či nepřátele. Jeden špatný krok a velice skromný počet bodů, který máte možnost získat, vás může stát celou planetu.

Hráč na tahu si vybere ze tří vyložených akčních karet, označených speciálními symboly, které mohou indikovat, za jakou stranu hrajete. Taky však můžete blafovat anebo na to nebrat vůbec ohled a zahrát prostě danou akci, protože je to ta pravá pro vás. Tyto symboly vám mohou v závěru hry přinést vítězné body, ale je třeba zvážit, jestli se jimi neprozradíte. V prvních třech kolech probíhá špionáž. Většina akcí odkrývá vaše karty vlastností, které máte před sebou vyloženy skrytě a odpovídají vaší identitě. Naštěstí ale nakouknout může jen jeden hráč, poté je karta otočena o devadesát stupňů a už se na ni nikdo další nemůže podívat. Ledaže... Jiné akce jsou totiž použitelné až během zaměřovacích kol, ke kterým se dostaneme za chvíli.

Ve směru hodinových ručiček takto proběhnou špionážní kola plná mrkání a potutelných úsměvů a následuje zaměřování. Po celou partii máte k dispozici dvě karty - útok a obranu - a teď přišel čas určit, kdo si myslíte, že vás kopal celou hru pod stolem, protože je určitě Baron a je váš spojenec, abyste zjistili, že s vámi vlastně jen flirtoval a je to Duncan Idaho, atreidský šlechtic, který vás v této fázi hry zaměří svou útočnou kartou. Pokud nemůžete použít žádné akční karty, vyberete si prostě hráče, kterému dáte buďto základní kartu útoku, nebo obrany, a to opět skrytě. Některé akční karty mohou škodit nebo naopak pomáhat danému rodu, ale protože stále někteří neví, kdo je kdo, můžete klidně ještě na poslední chvíli soupeře zmást a atreidskou pomoc poskytnout Harkonnenům, kteří pak nedostanou stejně nic.

Začíná kolo bitevní a zároveň bodovací a konečně se pravda ukáže. Nejdříve všichni hráči odhalí svou identitu a obdržené zaměřovací karty, následuje údiv, plácání se na čelo, vzdechy a "já to věděl". Na bodovací tabulce, počínaje rozdávajícím hráčem, pak každý vyhodnotí nasbírané akční karty (symboly na nich), žetony, které obdržel od ostatních, zaměřovací karty, tedy útoky a obranu, a posune bodovací ukazatel buďto na stranu Atreidů, či Harkonnenů. Poslední hráč rozhodne, zda se převzetí planety Harkonneny povedlo, anebo dobro zvítězilo a píseční červi budou nadále... Ale to by byl spoiler, takže si radši dáme hodnocení.

Hra na identitu není pro každého, zvláště pokud neudržíte svou mimiku na uzdě, ale Duna: Zrada je jednou z těch, kterou si my v Deskologu určitě znovu zahrajeme, a tak karty identit raději zabalím, aby se neošoupaly. Pravidla jsou už u druhého zahrání jasná, krabička se vejde do středně velké kabelky a na stole zabere tak středně místa. Ale průměrná hra to není, promyšlená je velice dobře, v podstatě jsme nenašli nic moc, co bychom jí vytkli. Jednu partii zvládnete pohodlně za půlhodiny i s naprostým Duna-laikem, kterému u toho stihnete vysvětlit, jak to v takové budoucnosti za 21 000 let bude vypadat...

Peťka

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku, pokud jste Baron, pak otevřete oči.