recenze - BRIAN BORU: VELKOKRÁL IRSKA

Co mě vlastně na těch hrách pořád tak baví? Kdybych měl definovat klišé "kouzlo deskovek", mohla by to být třeba ta úžasná možnost se během jednoho večera podívat do ulic plných zombíků, pak se vesmírnou lodí proletět až za okraj sluneční soustavy a nakonec se nechat přenést více než tisíc let nazpět do Vikingy dobývaného Irska. Těch témat, kterým se deskovky věnují, je prostě bezpočet a například vydavatelství Fox in The Box má ve svém portfoliu velmi slušný výběr historických her, od těch opravdu komplexních, až po několik přístupnějších kousků. Dílem náhody se v dnešní recenzi detailněji podíváme právě do už jmenovaného Irska, které se budete snažit sjednotit a ovládnout.

Začnu asi u velmi specifického grafického zpracování, které na vás dýchne už ze samotného víka krabice. Takto stylizované ilustrace určitě nesednou každému, ale já musím autory pochválit za to, že se nebáli vyzkoušet něco originálního a hru přiblížit tradičnímu irskému folkloru. V balení najdete několik čtvercových kartonů, ze kterých vyloupete například žetony nájezdníků, nadvlády, věhlasu a taky mince v hodnotě 1 a 5. Sada pětadvaceti karet je zdobena už zmiňovanými ilustracemi Deirdree de Barry a herní disky jsou pak dřevěné a vyvedeny v pěti různých barvách, což zároveň definuje maximální počet hráčů. Stejně jako v případě hry Král je mrtev, i tady musím pochválit skvělou přehlednost, která je pro podobný typ area control deskovek potřebná.

Brian Boru prostě zaujme na první pohled a když k tomu všemu, co už jsem zmínil, připočtu i použití parciálního laku na herním plánu a nadstandardní velikost karet, vůbec bych se nedivil, kdybych se na konci recenze uchýlil k vysokému hodnocení designu. :)

Sešit s pravidly je velmi dobře strukturovaný a i kdybych si dal čtyři Guinnessy a tři velké Jacky, tak se v něm budu dobře orientovat. Ne, že bych to zkoušel, ale vím to od kamaráda. No, vraťme se raději k recenzování. Brian Boru je určen pro 3-5 hráčů, což je samozřejmě jisté omezení, na druhou stranu vám už můžu prozradit, že hra ve všech počtech funguje bez problémů, dodám ale, že čím více, tím lépe.

Příprava hry se skládá jen z několika málo kroků, rozložíte herní plán, připravíte zásoby žetonů, každý z hráčů si hned zabere město v jednom z regionů... A už je tady začátek partie, kdy rozdáte karty akcí a pustíte se do draftu. V této fázi mají samozřejmě navrch ti, kteří už hru už dříve vyzkoušeli a vědí, jakým způsobem budou karty hrát a co díky nim budou chtít získat. Hraní štychů je tady zakomponováno opravu parádně a způsob jakým ho Peer Sylvester narouboval na area control, který se odehrává na herním plánu je opravdu nápaditý.

V poslední fázi (údržby) vás potom čeká vyhodnocování čtyř různých aspektů, které jste mohli ovlivňovat pomocí akcí ze zahraných karet. Stejně jako u samotných štychů, ani tady není potřeba být vždycky ten nejlepší, ale spíše uvažovat dopředu a snažit se sledovat soupeře a jejich záměr. Pokud se například v některém z regionů začnete příliš roztahovat, počítejte s tím, že se na vás ostatní zaměří a pokusí se nabourat vaše velkolepé plány. To samé platí o boji s vikingy, během fáze akcí se společně snažíte přetáhnout co nejvíc žetonů vikingských nájezdníků do svých osobních zásob, ideálně tak, aby v bitevní oblasti žádný nezůstal, i když... Možná se dostanete do situace, kdy by bylo lepší, aby tam alespoň dva zůstali a vy jste mohli ostatním zatopit. Způsob, jakým musíte nad každým z kroků uvažovat, mě baví a zároveň uznávám, že tohle jednoduše není deskovka na dvě zahrání a nejvíce si ji užijete s perfektní znalostí všech fází a hlavně jejich jednotlivých částí.

Kdybych si měl s sebou vzít jedinou hru na opuštěný ostrov, tak Brian Boru by to určitě nebyl, protože při vší smůle bych tam určitě skejsnul sám a chyběli by mi soupeři. :) Tady se spíš nabízí páteční večer v hospodě, s dobrou partou a samozřejmě obalenými kartami. Téhle hře to sice sluší vedle dobře načepovaného půllitru, ale já se na ni musím podívat střízlivýma očima, a tak bych mohl zmínit i nějaká ta negativa. To bude docela obtížné. Párkrát se nám během hraní stalo, že jsme se v závěru hry dostali do patových situací a hraní posledních karet se zdálo být skoro bezvýznamné, ale nakonec se vždycky ukázalo, že se z akcí dá ještě alespoň něco málo vykřesat a zasáhnout tím třeba i do finálního bodování. Tady je vidět, že si někdo dal hodně práce s testováním a všech pětadvacet karet akcí je opravdu vyladěných. Dneska se tedy budete muset bohužel spokojit s mým doporučením, protože přesně takovéto originální deskovky si podle mě zaslouží české vydání a tím pádem i větší pozornost tuzemských hráčů.

Vždycky mě potěší, když narazím na přístupnou deskovku s lehce stravitelnými pravidly, která ale zároveň nabídne velkou herní hloubku. Takových her se letos na českém trhu objevilo několik a hned dvě má na svědomí designer Peer Sylvester. A když napíšu, že Brian Boru ukazuje cestu, jakou by se mohly moderní deskovky ubírat, ani trochu nepřeháním.

Petr

Hodnocení designu: 4+/5

Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku