recenze - BLOODBORNE: KARETNÍ HRA

Něco shnilého je ve městě Yharnam. A nebude jednoduché přijít na to co, jelikož na každém kroku na vás číhají podivné kreatury. Na ty sice nejste sami, ale když přijde na lámání chleba, nemůžete věřit nikomu a bojujete jen sami za sebe.

Veleúspěšná videohra Bloodborne vyšla v roce 2015 pod hlavičkou Sony Computer Entertainment a jejím nejvýraznějším rysem je doprdele těžká obtížnost. Příležitost svézt se na úspěchu videohry vycítil vydavatel deskových her CMON. Ten si, po zaplacení nemalé sumičky za licenci, pozval na práci kouzelníka Erica M. Langa. Eric má na kontě, kromě spousty jiných her, i několik sběratelských karetek jako Cthulhu nebo Game of Thrones. Nejspíš pro něj nebyl problém vymyslet tuto karetní hru na objednávku v tramvaji na cestě do práce.

Jak se mu povedlo vymyslet princip hry a všechny jeho mechaniky navíc propojit s daným tématem, na to se teď podrobněji podíváme. 

Příběh je umístěn do jedné z lokací z videohry v katakombách Kalichu. Několik lovců, přesněji 3-5, se vydává do útrob Kalichu hledat nějaké kobzole na bramboráčky, jenže kromě brambor narazí jen na hnusná a brutální monstra, která vás chtějí požrat i s botami. Pouze ten nejodvážnější se dostane zpátky ven - i s botami.

Díky licenci poznáte Bloodborne hned na první pohled. Obrázek lovce uprostřed špinavé a temné ulice Yharnamu, držící Cleaver v jedné ruce a Loveckou bambitku v ruce druhé, je stejný jako na obalu videohry. Uvnitř je téměř dokonalý insert pro každou komponentu zvlášť. Přesto, že se jedná o karetku, obsahuje krabice i žetony trofejí, plastové tokeny krve, kostky, pohyblivé ukazatele zdraví a tabulku pro každého lovce. Konzoloví hráči určitě rozeznají všechny ty "fancy" nestvůry a zbraně.

Každé kolo na vás útočí jedna příšera a vy se ji společně snažíte uložit k věčnému spánku. Buď se vše povede a získáte trofej za skalp, nebo uteče. Tak či onak, každý zásah vás odmění ozvěnami krve (de facto vítěznými body) dle počtu uděleného zranění. Asi vám nemusím říkat, že útočíte pomocí karet/zbraní, kterých je drtivá většina. Můžou se dělit na zbraně na dálku, na blízko nebo na zbraně s nějakou tou speciální schopnůstkou.

Smrt se vám v Bloodborne nevyhne a tady přijde ke slovu riskování. Během zabíjení nepřátel si shromažďujete získané Ozvěny krve, o které můžete přijít, když vám někdo ukousne hlavu. Zabránit ztrátě krvavých vítězných bodů lze pomocí karty Lovcův sen - na jedno kolo si pospíte a všechnu krev si bezpečně uložíte. Tímto krokem ovšem ztratíte šanci na zisk z kořisti v daném kole. Budete riskovat pro ještě větší kořist, nebo se srabácky stáhnete z boje a necháte v tom kolegy?

Ještě jsem nepopsal, že můžete pomocí zbraní útočit i na okolní lovce, a tím jim komplikovat hru, a taky že v Lovcově snu si doplňujete svůj balíček o lepší karty a zbraně, ani jsem neřekl nic o bossech, natož finalnich bossech.

To jen ukazuje, jak NENÍ karetní hra Bloodborne jen primitivní karetkou, ale hlubší hrou založenou na správné taktice, přehledu o hráčích, jejich kartách a úmyslech a o napínání štěstěny jak strunu harfy. Při tom všem si hra zachovává jednoduchost a rychlé odsejpání bez zbytečných rozhodovacích paralýz. Před zkušeností pana Langa smekám, dobře to vymyslel v té tramvaji. 

Co se týče designu, nemůžu hodnotit jinak než plným počtem. Na karetku vypadá skvěle, obsahuje spousty komponent, a insert je jedna velká parádička. Na druhou stranu si za krásu hezky připlatíme.

Hratelnost není ničím originální, ale celkově vše funguje a zábavnost se nevytratí. Na konci musím ještě vytknout pravidla, která jsou lajdácky vysvětlena a během her lze narazit na spousty nejasných situací. Bohužel, ani na BGG se hráči nedomohli oficiální odpovědi na kritická místa v pravidlech (nemyslím v překladu). Je to škoda, ale i toto se počítá, a proto musím ubrat půl bodíku, hvězdy, okurky nebo co to vlastně udělujeme. 

Yarek, the párek

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 3+/5

Kdo má ruce a nohy přidejte se k nám na facebook.