recenze - ASSASSIN'S CREED: BROTHERHOOD OF VENICE

Listopad roku 2007. Do obchodů se dostává dlouho očekávaná hra, za kterou stojí uznávaný videoherní designer Patrice Désilets. O čtyři roky dříve uspěl s výborným rebootem Prince z Persie, a tak byly do Assassina vkládány velké naděje. První díl Assassin's Creed sklidil úspěch a poměrně pozitivní recenze, svou největší slávu ale tahle série zaznamenala až s druhým dílem a jeho "přídavky". A právě do tohoto období slavného Ezia Auditore se dnes podíváme.

Krabice s hrou je obří a rovnou zapomeňte, že by se vám vešla do kallaxu. Aby taky jo, Assassin's Creed si musí obhájit opravdu vysokou, a jak jsem vysledoval, i dosti kontroverzní cenu kolem tří tisíc korun. Pod víkem toho obsahu není vůbec málo a začnu hned u figurek, kde v plastovém provedení najdete jen pět asasínů v čele se samotným Eziem, zbývající postavy a třeba i žebříky jsou vyvedeny v kartonu s plastovým stojánkem, prostě klasické standies. Hromadu karet událostí, věží, odměn a truhel si nejprve budete muset roztřídit pomocí oddělovacích karet dle přiloženého manuálu, což vám chvíli zabere, ale získáte tak pohodlný přístup k obsahu z předpřipravené kampaně. Další důležitou částí balení jsou dlaždice představující mapové díly ve třech různých velikostech. Pomocí nich pak budete sestavovat jednotlivé scénáře obsažené v knize vzpomínek. Tady musím trochu s podivem konstatovat, že nechápu, proč se deskoherní designeři neinspirují u Lvího chřtánu, nepřevezmou velmi efektivní skládání scénářů pomocí stránek z knihy a neposunou ho někam dále. Zpátky ale k Assassinovi. Graficky je deskovka samozřejmě věrná videoherní předloze, autoři se ani nesnažili o nějakou stylizaci a v tomto případě to podle mě většina hráčů spíše uvítá. Mě nevyjímaje.

Vstup do hry je proveden formou tutoriálu. Přečtete si úvod, základy pravidel a můžete se pustit do scénáře (vzpomínky) s označením 0.1. Celá kampaň složená z jednotlivých navazujících scénářů je popsaná v už zmiňované knize vzpomínek. Vy si tak nalistujete aktuální vzpomínku a po krátkém úvodu vás čeká příprava mapy, doplňování balíčků karet událostí, výstroje a další nezbytná administrativa, která se bude postupně nabalovat. Protože jste se zatím se hrou seznámili jen velmi sporadicky, čeká vás během prvních tutoriálových misí (ale i některých následných) čtení dost velkého množství pravidel. Podobně, ale podle mě mnohem lépe, měl tohle zvládnuté právě Lví chřtán. U Assassina jsme kvůli tomuto pojetí výuky první dva večery strávili v poměru 80% studování pravidel - 20% hraní. Jsem rád, že jsme si tímhle prošli jen ve dvou. Po téhle zkušenosti bych si asi dnes už před první partií přečetl většinu pravidel, což je i jedna z možností, kterou vám autoři v knize pravidel nabízí.

Tutoriál byl sice trochu úmorný, na jeho konci už ale známe většinu pravidel, víme jak provádět akce v asasínské fázi, známe způsob, jakým se objevují a pohybují nepřátelé a jak využívat všelijaké úkryty na mapě. Tady vidím jeden z hlavních rozdílů oproti Zombicide, ten kradmý postup, při kterém se snažíte být nenápadní, z případných soubojů utíkat a při tom skákat ze střechy na střechu. Když ale není zbytí, přijdou na řadu kostky. Ok, zombíkům se v konkurenčním Zombicide taky snažíte vyhnout, ale snad si rozumíme. A u srovnání se Zombicide ještě zůstanu, Assassin's Creed je mu totiž svou hratelností a herními mechanikami dost podobný. Hlavní devizu Assassina ale vidím ve struktuře kampaně, ve které se budou postupně zvyšovat úrovně vašich postav, předměty si přenášíte mezi scénáři a na pozadí toho všeho funguje ještě vaše základna s lazaretem nebo dílnou, ve kterých budete léčit zraněné asasíny a získávat novou výbavu mezi jednotlivými scénáři. Nečekejte ale žádné rozsáhlé stromy zkušeností, Assassin's Creed není RPG, ale v první řadě akční hra.

V každém scénáři máte úkol, nebo sérii úkolů, které musíte, nebo můžete splnit. Pokud vám půjde vše jako po másle, případně se vám povede nějaký majsterštyk, můžete dosáhnout až takzvané 100% synchronizace, tenhle achievement vám pak bude připomínat nálepka v Deníku vzpomínek na konci Knihy vzpomínek. Osobně jsem nejvíce ocenil rozlehlejší mapy v pokročilejší fázi hry, popřípadě scénáře odehrávající se na dvou mapách, kde už partie trvala klidně i hodinu a my jsme se konečně mohli věnovat dění ve hře, namísto nakukování do pravidel. Hratelnost je totiž opravdu chytlavá a díky tomu, že se s ostatními hráči nemusíte střídat až po dokončení všech akcí, ale po každé jednotlivé akci, je kooperace opravdu intenzivní. S tím, jak do hry neustále přibývá nový obsah, vlastně ani nezbývá čas, aby se dostavil nějaký stereotyp. Spíše naopak, během úvodu nás přibývající obsah doslova zahltil. Jen co se zaradujete z takticky dobře zahraného předmětu, hned se objeví další, neustále vám nabobtnává balíček karet událostí a vaše postava se dostává na další úroveň, což znatelně vylepší její schopnosti. Občas vás překvapí nová postava, předmět, stroj, nebo třeba jen výborně navrhnutá posloupnost úkolů v dané misi.

Jak už jsem zmiňoval, největší kontroverzi způsobila cena hry, která navíc vychází v základní retail edici s kartonovými standies namísto plastových figurek nepřátel a chybí samozřejmě například i obří plastová věž. Co se týče figurek, ty by cenu samozřejmě vyšponovaly úplně jinam. U použitých standies mám navíc velmi dobrý a okamžitý přehled o tom, který typ nepřítele se kde nachází. Na rozdíl od některých jiných deskovek, tady na mě nepůsobí levně a nemůžu říct, že by mě jejich přítomnost nějak urážela. Hra i bez všech "deluxe" komponent vypadá pěkně, ale i tak bych očekával, že bude o nějakých pět set korun levnější, takhle to i přes atraktivní licenci nebude mít na českém trhu jednoduché. To jsou ale samozřejmě jen domněnky, ceny nových her jdou aktuálně nahoru, stejně jako ceny čehokoli jiného. Začínám z toho mít inflační depresi, takže se raději vraťme k našemu asasínovi, který zrovna doběhl k okraji střechy, za zády má dva pátrače a rozhoduje se, co dál.

Vzhledem k tomu, že je asasín odhalený, což poznáte podle červeného kroužku na spodku jeho figurky, a zároveň byl spuštěn poplach, nejspíš se pustíme do souboje, ale nejdřív se zbavíme jednoho z nepřátel. Pátrače se nakonec podařilo zabít trochu "neasasínsky" pomocí palcátu, jeho mrtvé tělo už řešit nebudu, raději se přesunu na sousední náměstí, zbavím se tíživého červeného kroužku a vlezu si do úkrytu v podobě kupky sena. Uf, to bylo o fous. Hra po vás ani nepožaduje moc představivosti, protože na herní mapě vidíte všechno tak, jak to popisuju. A i přes všechnu kritiku pro mě spíše nezáživného úvodu hry, je podobnost s videoherní předlohou a její implementace do deskoherní podoby vlastně tím největším lákadlem. Ale i když slavnou licenci pominu, zbývá nám tu chytlavá a zábavná deskovka, kterou si užijí i ameritrash nadšenci, kteří neznají předlohu.

Svět slavné videoherní série Assassin's Creed se přenesl do starého známého Zombicide, dostal výraznější příběhovou kampaň s vývojem postav a zázemím, které propojuje jednotlivé scénáře. To je sice trochu pofidérní shrnutí, ale myslím, že na Assassin's Creed: Brotherhood of Venice dobře sedí. A zbytek? Ten si můžete přečíst v recenzi.

Petr

Hodnocení designu: 4/5

Hodnocení hratelnosti: 4/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku