recenze - ARKWRIGHT: KARETNÍ HRA

Vypadá to, že se u nás postupně dočkáme vydání a lokalizace všech novinek od belgického studia Game Brewer a to díky Tlama Games. Lokalizace se týká především pravidel, protože tyhle deskovky jsou většinou jazykově nezávislé a jako dělané pro menší deskoherní trhy. Hra Arkwright: The Card Game patří spíše mezi ty nenápadnější a mám i takový pocit, že mezi tou náloží her na konci loňského roku trochu zapadla. A to je podle mě obrovská chyba.

Krabice se hrou je o dost menší, než bych očekával, ale podtitul "The Card Game" to vlastně docela jasně vysvětluje. Určitě vás na první pohled zaujme stylová ilustrace na víku, tohle je prostě moderní deskovka se vším všudy, což platí pro všechny hry od Game Brewer. Pod víkem vás pak čeká hutná nálož komponent v podobě herních desek a továren pro jednotlivé hráče, dřevěných kostiček a hlavně pořádná hromada karet. To sedí, card game = karty. :) No, pojďme raději dál. Až si to všechno pěkně vyloupete a rozdělíte do přiložených pytlíků, můžete se pustit do pravidel.

Arkwright rozhodně nepatří mezi jednoduché hry, spíše bych ho zařadil do skupiny "komplexní eura" s pořádnou dávkou herních postupů, výjimek a drobností, na které nesmíte zapomínat. Doporučuji tedy začít s parádním videonávodem od Braňa z deskoherního klubu Nithrania. I tak si ale budete muset většinu třicetistránkové brožury přečíst, a pokud už máte s komplexnějšími hrami nějaké zkušenosti, mělo by se vám všechno krásně propojit. V ostatních případech vám tuhle hru spíš nedoporučuji.

Možná jsem vás teď trochu vystrašil, ale tady platí, víc než kde jinde, to známé "Těžko na cvičišti, lehko na bojišti". Pokud se vám podaří pravidla naučit tak, abyste je byli schopni solidně odprezentovat i vašim spoluhráčům, můžete se pustit do sice komplexní ale poměrně intuitivní hry. Ve svém tahu totiž provádíte vždy jen jednu z pěti (v pokročilé variantě sedmi) akcí. Můžete například otevřít nové továrny, které vyrábějí potraviny, šaty, příbory, nebo lampy. Ty stejné továrny pak můžete v příslušném věku (hra obsáhne tři desetiletí) vylepšit. A nebo dejte práci novým dělníkům. Nezájem? No tak je vyměňte za stroje! Zároveň nesmíte zapomínat na zvyšování kvality a propagaci všech čtyř produktů z vašich továren. Možná budete spíše chtít zainvestovat a koupit si pár akcií vaší společnosti. Ale proč?

Ano, v téhle hře nevyměňujete tři dřevíčka za dva kamínky, ale zvyšujete cenu akcií, které musíte v tu pravou chvíli nakoupit. To je jediná cesta k vítězství, protože vyhrává továrník s nejvyšší celkovou cenou nakoupených akcií. Všechno ostatní děláte vlastně jen proto, abyste zlepšovali svou pozici na trhu. Během tahu se snažíte udat co nejvíce kusů aktuální komodity, protože každé kolo se týká právě jednoho ze čtyř výrobků. Díky tomu získáte libry, kterými zaplatíte provoz vaší továrny, včetně mzdy pro jednotlivé dělníky a při té příležitosti také zvyšujete cenu akcií společnosti. Kromě toho si v každém tahu vylepšujete jednu z technologií a nebo dobíráte novou kartu rozvoje. Teď trochu odbočím, ale v první cvičné partii doporučuji karty rozvoje úplně vynechat. Jsou sice pro hru zásadní a pokud se je naučíte ve správnou chvíli využívat, mohou celou partií slušné zahýbat, ale k naučení herních mechanizmů je nepotřebujete.

V každém kole se dostáváte před zásadní rozhodnutí a to, jestli prodáte více zboží za "levno", nebo méně za "draho". Pomoci vám samozřejmě můžou podpůrné karty propagace a kvality. I tak může nastat další problém. Co když všechen vyrobený tovar neudáte na domácím trhu? V takovém případě můžete vyslat vaše lodě a získat další finance za vývoz, a nebo přebytky uskladnit pomocí karet skladišť. Takto uskladněné zboží se vám přenáší do dalšího kola a vám nezbývá, než plánovat, jak ho v budoucnu udat.

Plánování je tady prostě alfa i omega celé hratelnosti a vy se tak nikdy nesmíte zaseknout u aktuálně vyráběné a obchodované komodity. To samé platí o nákupu akcií. Je skvělé, když průběžně zvyšujete jejich hodnotu, ale zároveň je musíte včas nakoupit. V tomhle vám zase pomůže vylepšení "Obchod na burze", které cenu snižuje na polovinu. Stejně vám ale někdy nezbyde nic jiného, než si vzít úvěr. Nebo se snad chcete během výplat zaměstnanců dostat do dluhové pasti? To vás mimochodem vyjde pěkně draho.

Trochu jsem se bál, ale už po úvodní partii do sebe všechno krásně zapadlo. Během prvních pár her jsme Arkwright: The Card Game spíš jen "vyzkoušeli", protože v akční fázi provádíte sice jen jednu z pěti akcí, ale najít tu správnou strategii a optimalizovat tahy, je běh na dlouhou trať. Ani po přibližně deseti herních večerech jsem se nestal Magnátem (500 vítězných bodů), ale opakování je matkou moudrosti a znovuhratelnost Arkwrighta je učitelkou života. :) Tohle je prostě oku ladící hra, s hromadou možností, jak se jí ujmout. Skvěle funguje ve čtyřech hráčích, ale užijete si ji i jako dvojkovku, kdy se se soupeřem střídáte na tahu s kadencí samopalu vzor 24. S každým hráčem se samozřejmě zvyšuje herní doba, ale to nemůžu považovat za negativum. Takže, kde je ta pomyslná Achillova pata Arkwrighta? Marně krotím své nadšení a hledám nějaký černý puntík, něco, čím bych trochu zkrouhnul to finální hodnocení, které hře udělím.

Velká a komplexní hra v malém balení. Pokud se prokoušete slušnou porcí pravidel a podaří se vám najít ideální soupeře, čeká vás ultimátní herní zážitek. A teď to všechno zabalte do slušivého kabátku.

To je přesně ten důvod, proč miluju deskovky.

Petr

Hodnocení designu: 5/5

Hodnocení hratelnosti: 5/5

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku