Sobota večer, parta přátel a chata v samém srdci Beskyd. Kam se podívám jsou jen lesy a hory. Je večer a slunce pomalu ale jistě mizí za obzorem. Ještě sedíme a vykládáme o životě, za chvíli už ale sklízíme zahradní nábytek, hasíme oheň a přesouvámese dovnitř chaty. Skvěle, je tady bytelný rozkládací stůl, na jeho povrchu už se podepsal zub času, tak ho překrýváme bílým ubrusem. Místo tradičního pivka vytahujeme vodní dýmku, absolvujeme celý proces její přípravy a už nic nebrání zahájení herního večera. Dneska si to zasloužíme.

GOBBIT

Co mě na Gobbitovi na první pohled zarazilo, je velikost krabičky, která je opravdu malá, přitom na webu Albi na mě působí jako klasická velká hra. No, ale na tuhle hromádku čtvercových karet a dvě sady pravidel (CZ/SK) žádný větší obal potřebovat nebudete. Další věc, která mě zaujala, jsou právě pravidla.Jsou rozdělena na několik stránek, kde většinu zabírá obrázek (příklad) a dole jsou pak popsány jednotlivé situace, na které můžete ve hře narazit. Pět minut na prolistování a můžete začít.

Hromádku karet rozdělíte od oka mezi hráče, stejně jako v Jungle Speed, který mi Gobbita připomíná nejvíce. Hráči se střídají a otáčejí před sebe vrchní kartu z jejich soukromého balíčku. Na kartách jsou obrázky tří (resp. čtyř) různých zvířat. Jsou tady kobry, které pojídají chameleony a ti si zas pochutnávají na moskytech. Aby si ale mohla hladová kobra vychutnat tučňoučkého chameleona, musí mít obě zvířata stejnou barvu. Ve chvíli, kdy má některý z hráčů vyloženého červeného chameleona a druhý právě vytasí červeného moskyta, začíná útok/obrana. Majitel plaza se snaží co nejrychleji dotknout karty s moskytem svého soupeře a hráč s moskytem se snaží rukou zakrýt svou kartu.

Vítěz takového duelu si vezme karty soupeře, popřípadě při úspěšné obraně si schová své vyložené karty zpět do svého balíčku. V Gobbitovi totiž, na rozdíl od Jungle Speed, karty sbíráte. Pak tady máme pravidlo Gobbit, to znamená, že když se ve hře objeví moskyti všech tří barev, tak se všichni hráči snaží chytit hromádku uprostřed stolu, která tam vzniká při chybných útocích a obranách. To by k pravidlům stačilo, raději se zaměřím na to jak nám tahle postřehovka sedla k dýmce a hlavně se hned potom vrhneme na kachny.

Teď to popíšu podobně jako jedna z účastnic oblíbeného sračkoidního pořadu Prostřeno: Atmosféra u stolu byla... je... příjemná...

Myslím, že jsmese u Gobbita dobře bavili, jakmile hra začne, už vlastně nedojde k žádnému přerušení, karty se otáčejí, všichni na sebe navzájem útočí, slyším i nějaké nadávky. Jo, tohle je ideální hra na zahájení večera párty her, ale teď už se jdeme kouknout na kachny.

STŘELENÉ KACHNY

Nesnáším tyhle infantilní názvy her a bohužel mi kvůli nim unikají některé zajímavé kousky. Střelené kachny mě ale názvem i mdlou krabičkou odrazovaly přímo ukázkově. Chyba lávky. Klidně už vám mohu prozradit, že vrahem byl zahradník a hrou tohohle víkendu na chatě byly Střelené kachny.

V krabičce jsou zase dva návody a karty, tentokrát klasického obdélníkového střihu. Nic víc potřebovat nebudete, i když na stole vám vznikne jakýsi pomyslný herní plán, ale to jen za pomocí karet. Každý z hráčů si vybere barvu svých kachen, ty se pak zamíchají do jednoho balíčku a doplní o prázdné části jezírka. Z karet v řadě se vytvoří obloha, vyloží se první sada kachen a každý hráč dostane tři akční karty. Jediná věc, kterou ve svém tahu děláte, je zahrání akční karty. Text na kartě může pohnout s kachnami v jezírku, různě měnit jejich pořadí ale hlavně na ně zamířit a ještě hlavněji na ně vystřelit a úplně nejhlavněji vystřelit hned na dvě najednou... z hlavně.

Během hry budou vznikat aliance, budete si navzájem chránit kachny, zamíříte tak, aby váš soupeř mohl v klidu vystřelit, ale pozor, tyhle aliance jsou velice vrtkavé. Až totiž půjde opravdu do tuhého a score bude vyrovnané, tak čekejte ránu kachnou do zad. Nebo spíše totální kachní nálet do koulí. Veškerá přátelství jdou stranou, protože tady vyhrává jen jeden. Střelené kachny potvrzují rčení "Nesuď hru podle obalu", které jsem právě vymyslel.

Po kachnách už asi bude těžké nás zaujmout, ale slíbil jsem holkám, že Xbere bude minimálně stejně zábavná hra. Tak doufám že se nepletu, protože jsem tu sám na tři ženské a to by pro mě nedopadlo dobře.

X BERE!

Teď se koukám, že jsme se zatím na Deskologu nedostali k mojí oblíbené karetce 6 bere!, tak budeme dělat, jako že nic a rovnou se podíváme na jejího mladšího bratříčka.

Po otevření krabičky zase ten stejný scénář, máme tady karty a návody. O designu se nebudeme bavit, žádný tady nevidím, na rozdíl od předchozích kachen, které měly alespoň vtipné ilustrace na akčních kartách. V X bere! si vytvoříte základ pro tři řady karet, hráči tajně vykládají po jedné kartě a ty se pak přidávají do jednotlivých řad podle čísel. Vždy k nejbližšímu nižšímu číslu. Rozdíly oproti 6 bere! jsou tady dva, každá řada v X bere! má jiný maximální počet karet (3,4,5) a každý hráč si z karet, které nešťastně získá při doplnění řady, skládá ještě svou vlastní řadu.

Tyhle novinky vypadají zajímavě, ale hlavní je přecijen to, jaký mají vliv na hru. Rozdílný počet karet v řadách je OK, ale problém mám s řadou X, kterou si stavíte před sebou. Na jednu stranu je to prvek, který zvyšuje obtížnost a donutí vás hlídat svou řadu a v lepším případě i řady jednotlivých hráčů. Na druhou stranu se nám trochu vytrácí ta ladnost původní hry, která je jednou z top her do hospody. X bere! bych tedy doporučil jedině hráčům 6 bere!, kteří mají potřebu nějaké změny.

Kdybych to měl nějak zrekapitulovat, nejlepší hra tohohle beskydského večera byly Střelené kachny, v těsném závěsu skončil Gobbit no a za nimi se šourá X bere! se svými novinkami, o které se ho nikdo neprosil.

Jestli jste to dočetli až sem, tak děkuji za pozornost. Já právě vybaluju po náročném víkendu, koukám,co mi všechno uteklo na youtube a dávám dohromady tenhle článek. Letos bychom ještě mohli nějakou chatu stihnouta rozhodně si vezmeme nějaký hezčí ubrus, ten bílý vypadá na fotkách strašně.

Petr

Odebírat a komentovat nás můžete na našem facebooku