Po delší době se vracíme k sérii článků "něco k pivu" a už se nemůžeme dočkat, až si zase zahrajeme v klidu ve dvou. Dneska jsme si pro naše hraní vybrali nedávno rekonstruovanou hospůdku Starobělská koliba, kde čepujou klasický ležák, ale i spoustu speciálů z nedalekého pivovaru. Vypadá to na poslední letošní šanci posedět na zahrádce, tak bereme fleka, objednáváme dvě dvanáctky a už z batohu vytahuju Machi Koro.

MACHI KORO

Petr:

U téhle malé hry jsem v poslední době strávil spoustu času, tak jsem byl zvědav, co na ni řekne Yarek. Vím, že nemá rád náhodu a zrovna v téhle karetně-kostkové rychlovce je jí spousta. Velikost krabičky je tady využita na 100 %, takže jako hra do kapsy (ne od riflí) poslouží skvěle. Najdete tady velký balík karet, CZ/SK návod a dvě stylové dřevěné kostky.

Nabídku karet budov rozložíte na stůl tak, abyste je měli po ruce, každý hráč si před sebe lícem dolů položí čtyři monumenty a lícem nahoru dvě základní budovy.

Celá hratelnost spočívá v tom, že hodíte kostkou a pokud vám padne číslo, které kartu aktivuje, získáte příslušnou hotovost. Poté si z posbíraných drobáků koupíte další budovu a tím zvýšíte své šance na úspěch při dalším hodu kostkou. A tak házíte, občas kradete mince soupeři, sbíráte, stavíte. Hned první monument vám dovolí házet dvěma kostkami, ten poslední dokonce opakovat celý hod. Existuje i varianta s omezenou nabídkou karet, ta mě ale vůbec nechytla.

No... Machi Koro je graficky velmi atraktivní záležitost s jednoduchou a zábavnou hratelností, jen jsem měl občas pocit, že je toho házení kostek trochu moc. Občas je zase partie utnuta moc rychle, protože nějaký šťastlivec, který hrál celou dobu úplné h...o, nasbírá v jednom tahu dvacet mincí.

Yarek:

Jste zvolen starostou města Machi Koro a vaším cílem je vybudovat čtyři mezníkové budovy dříve, než soupeři. Dosáhnete toho strategií alá Splendor - sbírat postupně a ve správný čas ty nejlevnější karty až po ty nejdražší. Takže titul nejoriginálnější hra roku Machi Koro pravděpodobně nezíská. Vše je navíc říznuté nahodilou kostkou, to aby vaši snahu posrala smůla. Pro dva hráče je k dispozici spousta karet od každého druhu, takže se nemusíte bát, že vám je soupeř sebere. Což je na škodu. Mohl jsem doslova všechno vsadit na jednu kartu a čekat až mi padne číslo na kostce. Což se taky stalo. Tím se celá strategie degraduje na úroveň ploštice. Machi Koro bych doporučil spíše pro čtyři (ne)hráče, ale k pivku a nakládanému hermelínu se to taky dá.

KRABČÁCI

Petr:

Když se Mindok rozhodl CuBirds vydat, vytvořil anketu, ve které nabádal fanoušky, aby vymysleli český název. No a co se nestalo, tahle hra se mohla jmenovat "Kubrti" nebo "Ptákostky". Naštěstí se někdo v Mindoku chytil za hlavu a tak tady máme Krabčáky, což zní vlastně taky dost blbě...

Nechme zbytečné české překlady marketingovým oddělením, raději si objednám další pivo a pokusím se otevřít tu lesklou barevnou krabičku. Jde to pěkně ztuha, já držím víko a Yarek tahá za spodek, ostatní hosté to bedlivě sledují a na konci slyšíme hromadný povzdech. To byl porod.

V krabičce najdete opět jen návody a balíček karet, na kostky se asi nějak zapomnělo, ale to je jen dobře, protože Machi Koro mě z mé lásky ke kostkám na nějakou dobu vyléčilo. I když pár dalších spojitostí bychom jestě našli - opět tady máme nabídku karet, i karty vyložené před sebou, ale tady veškerá podobnost končí. Minimalistické ilustrace ptáků na kartách mají neokoukaný grafický styl. No, já bych tady asi chválil, až bych přechválil, takže vám hratelnost popíše Yarek, který se na tu ptačí rošádu moc netváří.

Yarek:

Krabčáci je jak název pro hru, kde se v roli bezdomovců snažíte vybrat popelnice dříve, než soupeři. Naštěstí hra není o popelnicích, ale o opeřených ptácích. Grafický styl je neokoukaný, jinak řečeno - otřesný. Tak škaredou hru jsem dlouho neviděl. Zadní strana karet ještě ošklivější než přední. Bohužel, Petr mě donutil se nejen na to koukat, ale i hrát.

Cílem hry je buď nasbírat sedm různých ptáků nebo tři trojičky. Mechanikou mně to připomnělo karetní hru Ježkovy voči. Vykládáte nepotřebné karty a sbíráte potřebné. Rozumím podstatě hry a její strategii, ta se ale musí zákonitě vytratit v plném počtu hráčů. Ve dvou se naštěstí nějaká strategie dá uplatnit, ovšem při pohledu na Petra, jak v ruce taktak drží patnáct karet s tak škaredou zadní stranou, se mi strategie vypařila spolu s kouskem mozku.

Ničím výjimečná mechanika, nedodělaný herní design a bídná grafika dělá z Krabčáků zklamání roku. Bezdomovci vybírající popelnice by byli nejspíš zajímavější hrou.

HALALI!

Petr:

Tuhle nenápadnou krabičku byste v obchodě lehce přehlédli, no vlastně byste ji lehce přehlédli i rozloženou na stole, ale nebuďme povrchní, vždyť každá deskovka nemusí vypadat jako Blood Rage.

Když jsem si nedávno poprvé zahrál Halali, hned jsem psal Yarkovi, co že je to za chytlavou dvojkovku. Hned mě uzemnil tím, že to, co mu popisuju, zní úplně stejně jako Jurrasic Snack, ve kterém zrovna pořádá turnaj s bývalou tchýní. Tak já nevím, dělá si ze mě srandu?

Já si dám v klidu pivko, cigárko a nechám toho starého kmeta, aby vám to osvětlil.

Yarek:

Ano, dělám si srandu. :) Říká se nejlepší nakonec a v tomto případě to sedí. U poslední hry Halali! jsem se probral z letargie. Zatímco u Machi Koro jsem usínal a u Krabčáků už spíš umíral, klasika téměř padesát let stará mě naštěstí probudila. Dvě strany, jedna za lidi a druhá za zvířata, nejsou úplně vyrovnané, ale o to větší výzva vyhrát za obě. Doslova běháte po čtverečkovaném herním plánu a s lovci lovíte zvěř, s predátory zvířata a lidi a s dřevorubcem kácíte lesy. Někdy můžou nastat srandovní situace, kde se medvěd zasekne v rohu mezi dvěma bažanty a v tu chvíli víte, že jste v prdeli :) Jednoduchá, ale zábavná hra pro dva hráče je ideální do hospůdky k pivu. A o tom tenhle článek je. Co říct na závěr? Na BGG mají Krabčáci o jednotku lepší hodnocení, než Halali! Rozloučení se vzkazem se samo nabízí: Lidi, už to nehulte!

Howgh!

Starobělská Koliba

Sedm druhů piv na čepu, v létě otevřená zahrádka, zrekonstruovaný interiér a hlavně čisté stoly. Co vás ale určitě překvapí jsou ceny, nejlevnější desítka za 22,- a nejdražší IPA 15 za 33,-. To se dá ne? Kromě piva ze Starobělského pivovaru si tady můžete dát i něco k jídlu, v nabídce jsou menší chuťovky k pivu, ale i hambáč, nebo žebra.

Pokud tě něco zajímá, dej nám to vědět do komentářů na facebooku. A kdyby se ti článek líbil, tak nás můžeš odebírat. Díky, seš borec!